Sikgaek

Dalo by se říci, že umění kuchařské je daleko náročnější než umění klasické. Každý „klasický“ umělecký obor se zaměřuje většinou jen na jeden z lidských smyslů. Mistr kuchař se musí připravit na posuzování a hodnocení svých děl hned několika receptory najednou. Příprava konzumovatelných artefaktů se však může proměnit i v adrenalinový sport, a to díky jejich tvorbě ze surovin, které mohou lidské smysly silně utlumit. Tohoto netradičního prožitku se bohužel dostane porotě při výběru nástupce mistra kuchaře pro nejlepší restauraci v Jižní Koreji. Jeden z kandidátů, Seong-Chan, je po neúspěšné přípravě jedovaté ryby profesionálně znemožněn a odchází do ústraní. Pěstuje na venkově zeleninu a vaří už jen pro svého dědečka a pár přátel. Ti ho chtějí dostat zpět k vaření a tak využijí jedinečné události, které prostě nemůže žádný korejský kuchař odolat. Do země se vrací z Japonska nůž, který patřil dvornímu kuchaři posledního korejského císaře. Soutěž v kuchařském umění má určit, kdo je hoden stát se jeho nástupcem a držitelem tohoto památného nože. Seong-Chan se tedy po dlouhém přemlouvání přihlásí, ale jen proto, že mezi mnoha soupeři bude i jeho bývalý protivník. (Ketri)