Nejnovější recenze

Upřímně, po neuvěřitelně dlouhé době mě chytila japonská produkce a to díky tomuto seriálu. Zbožňuji Takeru Sato a tady byť jsem zvyklá u japonců úplně na jiný druh produkce a zpracování tak tady mohu jen chválit -příběh,dialog,ost,kamera.. Chytlavý příběh s typickým japonským "kawaii" stylem. Já jsem nadmíru spokojena opravdu mě z Japonska již dlouho nic nezasáhlo.

Po vážně dlouhé době jsem po dokoukání doramy učinil zasloužený potlesk ve stoje. Itaewon Class je typ moderní doramy, které by Korejci měli točit častěji a vyhýbat se zajetým stereotypům, které jsou často nechtěným prvkem mnohých evropských a asi už i korejských diváků. Tvůrci nám ukázaly, že mít hlavní postavy, které jsou tak trochu docela svině není nic co by nám divákům vadilo a právě naopak tím spíš ukazuje, že dokonale kladní hrdinové jsou v životě naprostá fikce. Herečka Kim Da-Mi předvedla podle mě nejlepší výkon z celého ansámblu a skvěle zahrála silnou vůdčí hrdinku, která se nebojí ponořit ruce do bahna a bez pardónu profackovat každého kdo se na ní špatně podívá a právě tyhle scény jsem si velmi užil. Ambiciózní moula v podání Park Seo-Joona byl taky skvělý a myslím, že dokázal dobře vystihnout naivní povahu jeho postavy, takže tady taky určitě palec nahoru. Scénář, hudba i prostředí ulice v Itaewonu byly parádní a já nemám moc co vytknout. Jsem rád, že nám Korejci dodávají doramy, které jsou odlišné od těch, které se točily dlouhé roky a byly plné šablonovitě tvořených postav nebo rodičů, kteří nemají nic lepšího na práci než dělat svým dětem dusno. Věřím, že budou točit více doram jako jsou Itaewon Class, Vagabond, Memories Of The Alhambra nebo Arthdal Chronicles. Takže... Itaewon Class 10/10 - paráda.

Tak to bylo docela drsné i na evropské poměry natož pro konzervativní Korejce. Tady si tvůrci nebrali servítky se žádnou postavou a k tomu dali záporákovi do ruky samá esa, takže prohrát hru, kterou začal bylo prakticky nemožné. Hlavní hrdinové vás budou, když to řeknu slušně otravovat a jejich neustálé kňourání vás začne už v polovině seriálu nudit. Jedná se o zcela podprůměrnou záležitost a po delší době o výrazný přešlap, který jsem ve svém výběru seriálu udělal. No, aspoň jsem zjistil, že dle tohoto seriálu jsou Korejky děsně poddajné a jdou s každým chlapem, který si o to řekne. Takže pánové, až dostanete košem nebo zažijete rozchod jeďte do Koreje a projděte se městem či vesnici a vyberte si kterou chcete a nebojte, dá vám každá na kterou ukážete...

Seriál se mi celkem líbil. Nápad to byl zajímavý, to rozhodně. Občas byly díly nudnější, ale ke konci to byla neskutečná jízda! Zejména se mi líbil herecký výkon Kim Kwona (Kang Sung Mo).

Hajaissneun Ingandeul
Hodnotím prvně doramu.
Musím říct, že je to prvně co mám potřebu se podělit o svůj názor. Zasmála jsem se docela často, ale nemůžu přehlídnout to, jak strašně mi byl nesympatický hlavní hrdina a přílíš cringe scén... Hrdinka byla krásná a sympatická a on mi k ní vůbec neseděl. Nevím prostě jsem ho neměla ráda a proto mě mnohém víc bavili vedlejší příběhy kvůli nim jsem byla schopná zhlednout celou sérii. Zbožňovala jsem ostatní postavy i příběh nebyl špatný, ale ON mi to výrazně kazil... asi mi prostě neseděl tenhle typ ukňouraného hrdiny. Ani nemluvím o tom, jak se mi někdy zdály nekonečné ty díly, kdy byly zbytečně protahováné nebo nesmyslně vyvozené závěry těch postav.

Měla jsem delší dobu chuť na nějakou tu romantickou drámu a tento počin mě fakt nezklamal. Byla to prostě romantická jízda. Neskutečná. Milá. Roztomilá. Hrozně moc vtipná. Nemám slov. Oba hlavní hrdinové byli super. A tak neskutečně sladcí spolu byli. Já na to koukala, místo očí jsem měla srdíčka a culila jsem se, jak patnáctiletá puberťačka. :-D Opravdu nekecám. Nejkrásnější romantickej seroš, co jsem kdy viděla. Ta chemie mezi hlavními představiteli byla wow. Až jsem je chvílema podezírala, že spolu musí mít něco i reálně :-D

Mám tyhle seriály ráda. Na vlastním příběhu přibližují skutečné dějiny. V tomhle případě získání trůnu budoucím králem Taejongem, který dal Joseonu jednoho z největších panovníků. V závěru mi pak připomněl osamělost Wang-soa ve Scarlet Heart. Ale on byl v podstatě osamělý každý král... Seriál je plný zvratů a intrik. Romantika je kupodivu dost zatlačená do pozadí, ale vůbec to není na škodu, protože ta doba je romantická možná pro nás. Pro její aktéry už tak ne. Jang Hyuk podává (jak jinak) skvělý výkon. Jeho herectví mi bere dech jak obrazně, tak ve chvílích, kdy začne zvyšovat hlas, i doslova. Ta role byla napsaná snad pro něho. Stejně dobrý je i Woo Do-hwan, kterému jsem věřila každou emoci a hodně dlouho se v něm nevyznala. Nejslabším článkem je bohužel Yang Se-jong. V seriálech ze současnosti ho mám ráda, ale do té kruté minulosti se mi se svou tváří Mirka Dušína nehodil. Bohužel jsem mu ve chvílích, kdy měl být krutý a nelítostný, nevěřila. Nevím, jestli to chtěl režisér nebo kdo, ale jeho váhání a věčně uslzené oči mě opravdu iritovaly. Vlastně jsem snížila hodnocení právě kvůli němu, protože jinak by to byla plná palba

Rozhodně je tento film nejlepší z trilogie, i když posunutí do třeťáku je trošku moc rychlé a dle mého by této hrané adaptaci slušela hexalogie, aby na každý ročník byly dva filmy, ale nevadí. Třetí film jsem si užil, takže jsem spokojený a proto dávám 9/10.

Jestli někdo někdy bude chtít vzít Chihaye nebo Taichimu kartu Chihayafuru, musí si pořídit stroj času, aby se ke kartě dostal včas a nebo ještě může požádat Flashe o pomoc. Druhý film jede po stejné vlně jako první, ale víc se zaměřuje na Aratu a mou oblíbenou Shinobu, takže pro tvůrce ode mě body k dobru. Druhý film se povedl a já věřím, že třetí film v trendu bude pokračovat.

První film byl fajn, ale za mě z toho vycucaly prostě málo. herci jsou vybráni vážně precizně a dost se podobají svým předlohám. Jako fanoušek anime verze se musím trochu krotit a vzít do úvahy fakt, že ve filmu prostě není čas komplexně rozebrat všechny více či méně důležité momenty, které jsou v manze či anime. Celkové zpracování je každopádně velmi dobré a já už se těším na další pokračování.

Neuvěřitelně odpočinková záležitost. Je to jako by vám manga vyskočila z papíru a odehrávala se vám před očima. Máme tu hrdinku, která se zamilovala na první pohled a tahle láska ji dovede k výběru, co dál dělat a stává se sestřičkou. Když se po škole opět potkává se svým princem, je z něj démonský doktor, před kterým se třese celé oddělení kardiologie. Tak nějak. Seriál má jedno klišé za druhým, ale jsou tak pěkně udělaná a netrvají zbytečně dlouho, že se u toho divák pobaví. Navíc ústřední dvojice je neuvěřitelně roztomilá, asi tak od třetího dílu to navíc mezi nimi začne příjemně jiskřit. Tohle je přesně ten typ seriálu, co spadá do té puberťácké kategorie „kjáááá, kawaii“. A pak že Japonci neumí romantiku.

Miliardář a geniální Parazitolog žijící v super laboratoři na pozemku o velikosti průměrného letiště spolu se stovkami zvířat. Něco tak neskutečně ujetého vymýšlejí na světě jen japonští scénáristé. Je s podivem, že jsem si tento seriál vyhlídnul asi týden před výskytem koronaviru, abych se na doramu podíval v době, kdy jsem vládou nucen zůstat doma a sledovat tyhle ujeté japonské seriály.První dva díly byly slabší, ale dále už to bylo jen lepší a lepší. Výborná hudba i scénář, který mě nejednou donutil se zamyslet nad životem. Míra doporučení 7/10.

Lee Seung-gi je jedním z těch, na kterého - myslela jsem si - bych se mohla dívat třeba celý den v kuse. Proto mě překvapilo, že mě vůbec poprvé nechal naprosto chladnou. Jeho roli jsem mu nevěřila. Občas hystericky něco zařval, z toho se někde zasekl, třeba zrovna když byl na mušce, nebo měla vybuchnout bomba. Po chvíli jsem ho začala podezírat, že možná touží po tom, aby ho oddělali, a postupně jsem přestávala mít chuť mu fandit. Štve mě to, ale považuji tenhle počin za plýtvání jeho talentem. Přitom umí být jindy tak přesvědčivý. Suzy podle mého zvládla svoji roli o kus lépe, ale svého parťáka z Gu Family Book s sebou ani v těch méně akčních chvilkách strhnout nedokázala. Nelítaly mezi nimi jiskry, nepodlamovaly se mi z nich kolena. Prostě vedle sebe jenom byli. Jo, vlastně si tady stěžuji na nedostatek romantiky, i když chápu, že pro velkou většinu je to plus, a možná taky důvod, proč se jim seriál oproti jiným, kde je té lásky zbytečně moc, líbil. Já asi teda nejsem cílovka. Ale abych si jen nestěžovala, a nevyznělo to, že se mi seriál vůbec nelíbil... Příběh je zajímavý, ve spoustě směrech vyniká, ale v akčních scénách se tvůrci nechali unést. Sice tyhle věci hrozně ráda ignoruji, pokud mě všechno kolem baví, jenže na to Vagabond neměl dostatečnou hloubku. Hezký soundtrack a pár zajímavě vyprofilovaných postav prostě nestačí, 3*

10 z 10! Iu je skvělá, nádherný příběh, všechny hlavní postavy měly krásný příběh,

Filmový Another je slušný, ale na Anime verzi zdaleka nemá. Problém filmového Another je, že má narozdíl od anime strašně málo času převyprávět docela složitý hororový příběh. A proto jsou hlavně v první polovině neskutečně zbrklé střihy, kde ani ne dvě vteřiny od ranní konverzace hrdinů okamžitě skočíme do večerních hodin do domu hlavní hrdinky. Zkrátka na nic není čas takže příběh pádí rychlostí Mach 3. Hlavní herci podaly podle mě fantastický výkon a velmi dobře vystihli povahy svých postav. Pokud váháte nad filmovou nebo Anime verzí, tak sáhněte po anime. Příběh je tam lépe a podrobněji vysvětlen a i atmosféra v anime je mnohem více chmurná, což k tomuto příběhu pasuje naprosto dokonale.

Seriál má krásné chvíle, silné momenty a jsou chvíle, kdy je strašně příjemné na něj koukat. Herci vůbec nebyli špatní a i když si nejsem vůbec jistá, že by zato mohl režisér, tak jim jejich role sedly. Seriál nikam nespěchá, ale přitom jako by střihač to chtěl strašně urychlit a některé přechody, scény, na sebe nenavazují, nepůsobí vůbec přirozeně. To samé platí o tom, jak v seriálu ubíhá čas. Je tak nespecifický, že vůbec není poznat, zda uběhly dva dny, tři týdny nebo půl roku. Když máte umírající, je čas poměrně důležitý, a tak ta jejich touha v tom žít o den dýl byla dost často utopena. Navíc hodně těch umírajících, na které se seriál soustředil, vlastně neměli zase tolik komplikací a pak najednou byli po smrti. Přes některé aspekty, které se mi nelíbily, se mi na seriál dobře dívalo, měl silné momenty, uměl v divákovi probudit emoce; občas násilím, občas velmi přirozeně. Není to romantiky, je to spíš drama a během sledování chce člověk jíst. Pořád. Ta na to pozor! Seriál, který chce něco předat divákům, a to něco na konci hezky řekl prevít brácha – promarněný dnešek je chtěný zítřek toho, kdo včera zemřel.

Začátek trošku drhnul, ale pak se seriál docela rozjel a Prezident Park získával rychle zkušenosti, ale i sebedůvěru. Herecky tam podle mě nikdo extra nezářil, ale né vždycky se hercům podaří zazářit na Oscarovou nominaci, že? Seriál je dobrý a napínavý, určitě stojí za shlédnutí 8/10

Na Advance Bravery jsem se snažil koukat již v době, kdy teprve vycházely jednotlivé díly. Bohužel sehnat kvalitní či alespoň pozeratelná videa bylo téměř nemožné. Byl jsem tedy nucen celý seriál na neurčito odložit. Jsem proto jen a jen rád, že jsem se k němu mohl vrátit nejen v kvalitním rozlišení, ale dokonce i s českým překladem.

Jak už je pro Čínu typické, celý příběh zajímavě balancuje mezi bromancí a něčím víc. A i když konec je hodně rozpačitý, v seriálu nalezneme bezpočet scén, které za to stojí. Xia Yao mě občas svým spratkoidním chováním točil a uznávám, že byl někdy napřesdr*ku, ale Yuan Zong zas a znova dokazoval, že má situaci (a Xia Yaoa) pevně v rukou. Takže ano, 8b je zasloužených.

Jsou seriály, o kterých si dělám obrázek jenom z posterů či velmi krátkého shrnutí. Hit The Top byl jedním z nich. Dlouho jsem věděla o jeho existenci, a často mi zkřížil cestu kvůli účasti některého z mých oblíbenců. Do seriálu se mi ale moc nechtělo kvůli tomu, že poslední dobou nejsem na tyhle "teen" věci, kde se bude někdo snažit prosadit v showbusinessu. Jelikož jsem si - jak už jsem říkala - o seriálu předem moc nezjišťovala, celkem mě zaskočilo, že hlavní zápletkou je tady úplně něco jiného (záměrně neprozrazuji, kdyby to chtěl mít někdo taky jako překvápko). Postavy navíc nejsou až zase tak "teen", a víc než prodrání se na vrchol slávy se řeší jiné věci. A nikoho nepřekvapí, že jednou z nich je láska. Asi si nevzpomenu na žádný jiný seriál, kde bych tolik neodhadla vývoj vztahů. Když se to začalo stáčet tímhle směrem, dlouho jsem nechápala, co tím tvůrci zamýšlí. Jenže o to to bylo nakonec reálnější. Běžně si totiž v životě taky nevybírám, kdo s kým bude, no ne? Jedno malé rýpnutí na závěr - Shi Yoon není špatný, ale jeho copánek už znovu vidět nemusím.

Dokoukala jsem to, i když poslední asi čtyři epizody mě fakt štvaly, protože to mělo pěkné momenty a protože hlavní hrdinka nebyla úplně na zabití. Nebyla to úplná chudinka, nebyla to nesympatická slepice, od toho jsme tu měli tu druhou, co si šila šaty pro radost a lpěla na jednom z bratranců takovým způsobem, až to bylo vskutku nezdravé. Každopádně díky tomu, že ústřední hrdinka byla fajn slečna, co měla docela jasno, jak to chce v životě mít, v podstatě neměla v sobě takovou tu klasickou hrdinkovskou husičkovost. Jistě, zase byla hrozně hodná, ale tak nějak se to drželo v mezích, které se daly v klidu snést. Navíc měla dobrou chemii se všema klukama, ne nezbytně v romantickém slova smyslu. No ale pak tu máme ten zbytek. Například již zmiňovaná nesympatická slepice bez pořádného charakteru, která se chovala jako největší chudinka a kterou odmítal jeden z bratranců kvůli... kravině (vždyť nakonec bylo i ukázáno, jak velká kravina to byla). Takže tyhle dva jsme tam měli, aby slípka mohla trpět a Kang Hyunmin se mohl tvářit, že je nad věcí. Že je největší playboy na světě (byl na začátku na rande asi se 2-3 náhodnýma buchtama a pak bylo konec jeho donchuanství), bohužel bez vývoje. Jen to prostě v jednu chvíli udělá hop od playboye k týpkovi, co strááášně zpytuje svědomí. Pak tu máme Kang Seowoa, ptáčka zpěváčka, který je sice milou postavou, ale taky totálně vyprázdněnou, o ničem a je tam vlastně aby ti bratranci byli tři. A to že je populárním zpěvákem vlastně nemá v celém příběhu žádný – nebo téměř žádný – smysl. To samé by se dalo říct i o slípce a jejím šití šatů... Prostě to tam je, protože tak by to asi mělo být. A pak je tu Kang Jiwoon, rebel rodiny. Protože je to rebel, tak ho tak oblékli, dali mu tu vášeň pro auta a tak, ale vlastně vůbec jako rebel nepůsobil. Byl to prostě šmudla, který z nějakého neznámého důvodu hrozně tíhl ke slípce, aby zjistil, že k ní vlastně netíhne, protože ho víc baví Eun Hawon. Občas mě to bavilo, občas jsem měla problém se jen na obrazovku podívat, jak to bylo hrozný. Hlavně jak se začalo ke konci kupit jedno klišé za druhým, tak mi opravdu trvalo několik dní, než jsem se vůbec přemluvila, abych to dokoukala. Přesto naprosto chápu, co na tom lidi baví. Je to bezstarostné, můžete vypnout a nechat se unášet na vlnách popelkovství. Když to vezmeme kolem a kolem, seriál už svým názvem jasně dává najevo, že se nejedná o něco, co je třeba brát vážně. Problém je ten, že se seriál občas bere vážně a tady to pak drhne.

Začátek nevypadal nic moc, ale pak se to slušně rozběhlo a moje zvědavost jak to s hrdiny dopadne rostla. Seriál vychází ze zavedené šablony, ale hlavní linie se zaměřuje na hluboké myšlenky a psýchu hlavních protagonistů. A takové pojetí jsem zatím u žádné doramy snad ještě neviděl. Park Shin-Hye i Yoon Si-Yoon zahrály svůj part dobře a v podstatě splnily moje očekávání, ale velkým překvapením byl Go Gyung-Pyo, který svoji postavu kamaráda do deště Yoo Dong-Hoona zahrál naprosto dokonale. Když to tak nějak shrnu, tak moje hodnocení seriálu rostlo s přibývajícími díly a věřím, že 8/10 je hodnocení, které si dorama zaslouží.

Tak tohle se setsakramentsky povedlo! Určitě se dostalo do mé TOP 3. Ta chemie mezi Hyun Bin a Son Ye-jin je neskutečná ♥♥♥

Po dlouhé době se mi stalo, že jsem se po raketovém startu nezačala po pár dílech nudit, scénář je napsaný tak skvěle, že udrží diváka v napětí po celou dobu, a i když poměrně brzy začne být jasné, která bije, stejně vás zajímá, co se bude dít. Velkou zásluhu na celkovém dojmu má i herecké obsazení, kde všichni odvádějí perfektní práci a Shin Sung Rok tady podává snad svůj životní výkon. A i ten průšvih s hlavní hrdinkou se nakonec vyřešil celkem důstojně, i když bych Ko Hyun Jung viděla ráda až do konce, protože byla úžasná, jako by ani nehrála.

Je fajn vidět, že někde ve světě v dalekém zemi na východě žije muž, jenž překoná schopnostmi i skvělého Clarka Kenta. Příběh korejského ubožáka mutujícího v dokonalého člověka ve mě po celé sledování vyvolávalo lehký úsměv což bylo fajn. Nejvíce jsem si užil scény, kde to své bývalce nechával hlavní hrdina pořádně sežrat.

Nakonec jsem dostal co co jsem od toho čekal a v rámci absurdně katastrofických vysokorozpočtových filmů se tenhle řadí někde do průměru. Film je tak nějak... v pohodě. Ničím diváku neurazí a to je asi základ úspěchu. Bohužel postavy jsou totálně nezajímavé a bez jiskry. Není to špatné, ale znova si to už asi nepustím.

Vskutku nenáročný seriál, který je až neskutečně předvídatelný, což mi kupodivu ani na vteřinu nevadilo. Kdybych měl seriál rozdělit a ohodnotit, tak první třetina byla skvělá, druhá výrazně slabší a třetí třetina zase šla nahoru. Je to zajímavý seriál pro relax. Bavily mě i kočičí pazvuky, které tvůrci míchali s hlavní hrdinkou což bylo neskutečně roztomilé.

Lehce melancholická umělecky pojatá jednohubka s dobrou hudbou a mimozemšťanem.

Prohlásit, že tato drama je naivní je takový pěkný eufemismus. Z hlediska děje je to jeden velký guláš intrik, vražd, karikaturních postav, absurdností, infantilního humoru a nevyužitého potenciálu.
Jang Naru považuju za geniální herečku, protože i v tomto myšmaši zvládla vytvořit postavu s duší.

Nasilí, mučení, trochu toho melodramatu a pak hrdinská akce a zase mučení a tak pořad dokola. Jo, tohle je ve zkratce seriál Gaksital. Snad do 22 dílu mi to nijak zvlášť nevadilo, ale pak jsem byl z neustále opakující smyčky poněkud otrávený. Joo Won hraje svou postavu vážně skvěle a velmi uvěřitelně přičemž jeho afektované projevy vzteku měli aspoň na začátku seriálu říz. Seriál je docela předvídatelný, ale to mi ani tak nevadilo spíš to bylo hrozně natáhnuté a přesto, že měli tvůrci 28 dílů tak se kromě postavy Lee Kang-Toa žádná další téměř nerozvíjela. Dorama postupem slábla a to je velká škoda.

Kong Hyo-jin jako svobodná matka je pro mě velký YES. Že se do takové role hodí už ostatně předvedla kdysi v Thank you. (Celkem mazec, že si po dvanácti letech střihne roli maminky skoro stejnė starého dítěte a člověk by na ní nepoznal téměř žádný věkový rozdíl.) Jako Camellia je úžasná, stejně jako tenkrát. Tenhle seriálový poklad ale rozhodně není jenom o ní, je o celé bandě z Ongsanu. A věřte mi, že s nimi se nudit nebudete. Mám pocit, že Korejci začínají být v posledních letech silnější v komediích, a teď když jim to schválili i ve státech, máme se na co těšit. Teda snad :) Camellia to má u mě každopádně za 5*, tady vůbec není o čem.

Všichni mají zřejmě rádi poddajné, ale roztomilé trubky z venkova. Ona je přesně ten typ, se kterým bych se ani nekamarádila, protože bych ji měla chuť praštit pokaždé, když se zatváří jako naivka, chudinka nebo oboje dohromady. CEO a takový mladík a ještě tak schopný. Inteligentní. Manipulativní. Krásný. Dokonalý. Prostě cukrouš k pohledání. Trochu na mě působil jako nóbl prostitut, zaplacený jejíma rodičema, aby se konečně dotkla nějakýho chlapa (a pak i dokázal, že by mu to placené chlácholení ženských srdcí šlo...). A že se tady dotýkají – to je objímáníčka a sexíku! Ovšem jsou to scény až chladné, bez emocí, moc to nevypadá, že by se trubce chtělo. A všimli jste si trubčiny osobnosti? Já také ne, možná tam někde proběhla. Kdo ji najde, dejte mi vědět. I nafukovací panna má víc charakteru. Každopádně je to taková ta klasika. Pr(in)cátko se zamiluje do poddané, pak ji všude zachraňuje, „společně“ překonávají všechny směšné překážky, které je chtějí rozdělit, aby byl konec stejně sladký jako kafe ze Starbucksu se třema kostkama cukru navíc. Strašně těžce koukatelné, je to totální cringe. Pokud chcete japonštinu do pozadí, tak je to tak akorát.

Pro mě to mělo strašně klesající a stoupající kvalitu. Asi osm dílů mi trvalo, než mě to fakt chytlo a pak to bylo jako na houpačce, kdy mě zajímalo, co bude s postavama a jak vyřeší své trable, aby mě to v zápatí zase vůbec nezajímalo. Možná to bylo moc dlouhé a možná mi vadilo, že když se něco rozřešilo, snad i dořešilo, tak se na to zapomnělo? Kam se poděla ta psycholožka ze začátku, která nabízela pomoct v rámci konzultací, jež byla dohozena starším knězem? Co ta holčina v nemocnici? Ta „silným“ motivem to bylo, ale pak to úplně zmizelo a už si nikdo nevzpomněl? Už od začátku přece víme, že starší kněz byl zavražděn, ale pak se na to nějak zapomene, řeší se jiné věci, aby se na to vzpomnělo, mohlo to zase rozčílit a rozesmutnit tucet lidí? Jistě, The Fiery Priest je zábavný; má to všechny ty šklebící scény, fekální humor a co se týče vtipných scének, hercům to spolu strašně ladí, mají dobrou chemii. Co se týče toho obřího skandálního případu, který se řeší celou dobu, to už je jiná. Asi mi i vadilo, že se střídaly chvíle totálního amatérismu s chvílemi brutálními, kdy dokonce „zasahovala“ speciální jednotka vycvičených vojáků. Jako komedie dobré, akční scény dobrý, patern se sice opakoval, ale bylo to vcelku svižné. Ale ten zbytek drhnul. Přišlo mi, že občas propojení vážné situace a komedie nefungovalo, občas zase velmi dobře. Do toho ještě známé melodie (hrálo tam něco, co zaznělo např. v Narutovi, minimálně to bylo velmi velmi podobné), takže to dokázalo s divákem navázat ještě lepší vztah. Pro mě prostě strašně rozporuplná podívaná, přesto ji hodnotím kladně.

Standardní korejská záležitost – máme tu pohledného génia, hrdinku, co trpí nějakým neduhem, takže má problém se socializací, do toho oba mají trauma se společným kořenem; prostě nic originálního. Naštěstí tenhle seriál má jen dvanáct dílů, takže nedochází k takovým těm zbytečným natahovačkám, debilním zvratům ke konci seriálu. I když i zde je jsou tradiční klišé zvraty a odhalení, vlastně to nijak neruší při sledování, vůbec nevadí, že děj je předvídatelný, protože neleze na nervy. Vyprávění se odvíjelo poměrně ustáleným tempem. Hudba nevybočovala, neohromila. Scénář neskrýval nic zázračného. Herecké výkony se držely při zemi. Nejzajímavější charakter mi přišel víceprezident konkurenční IT firmy Baek Chan Sung, ovládaný svým otcem, ale i přes onu zajímavost, nevybočil z průměru svou proměnou. Co si budeme nalhávat, je to koukatelný průměr, který se ani nesnaží ke svému publiku více promlouvat.

Pragmatický, vypočítavý a sobecky hajzl So Ji Sub jede bomby a drtí všechno co mu přijde do cesty. Nejlepší herecké výkony co jsem za poslední dobu viděl a to nejen bravurně ztvárněný ředitel Joo Joong-Won v podaní So Ji-Suba, ale i k sežrání roztomilá Kong Hyo-Jin či můj oblíbený herec Seo In-Guk. Scénáristky sestry Hongovi v dobách své největší slávy (tzn. před úpadkem, který u nich nastává od roku 2017) vytáhli další seriál s povedenými charaktery postav, kde Kong Hyo-Jin atakuje v dávce roztomilosti královnu Shin Min-A coby Gumiho. Seriál bez intrikujících záporáků a otravně dotěrnými příbuznými s klidně plujícím příběhem je vítané osvěžení, které jsem si užil. Druhá polovina seriálu byla sice o něco slabší a nebyla tak poutavá jako ta první, ale i přesto upřímně tleskám tvůrcům za tuto doramu.

Tohle je jednoduchá, nekomplikovaná romantika, která je zejména v první polovině i docela vtipná. Hlavním představitelům to spolu sluší a můžeme sledovat postupný vývoj jejich vztahu, který nemá v podstatě žádné závažnější překážky. Mohlo to být trochu kratší a docela mně vadily různé zvířecí zvuky a pazvuky, ale celkově se na to dívá dobře.

Tak tentokráte se Taiwan opravdu vytáhnul. Ghost Bride sice nehýří žádnými hororovými prvky, ale ten opar tajemna, který se proplétá celým příběhem, mi vážně sednul. K tomu se přidalo zase trochu jiné prostředí, příjemná ústřední dvojka a závěr, který slibuje zajímavé pokračování – 8b.

Bohužel kvalitu první sérii si dorama neudržela což je velká škoda. Ze schopného a vyrovnaného lékaře udělaly tvůrci přehnaně ubrečenou citlivku, který úspěšně splachuje všechny racionální myšlenky a rozhodnutí skrze vývodní koleno do záchoda. Naštěstí se oproti všem očekáváním Japoncům podařil konec, který je moc hezký. Skvělá hudba z první série zůstala, takže aspoň tohle. Druhá série je slabší, ale stále dobrá.

Tajemné historické sci-fi v japonském podání jsem ještě neviděl a zvlášť, kde je neohroženým hrdinou lékař. Příběhy jsou v jednotlivých dílech velmi realistické a věřím, že odpovídají tehdejším situacím za což mají tvůrci u mě významné plus. Herci zahrály vcelku dobře, ale tím nejvýraznějším prvkem je jednoznačně hudba, která tam perfektně pasuje 8/10.

Kill me, Heal Me ukazuje, že psychologické drama s prvky komedie není zase tak špatná kombinace, když se to správně uchopí. Herci předvedly slušný nadstandard a opravdu jde vidět, že do toho daly vše, přinejmenším Ji Sung teda určitě. Za hudbu a místy ujetý humor určitě bod nahoru a tak dávám 8/10. Kdyby ohlásily spin-off s Perry Parkem, tak by to bylo skvělé.

Upřímně tak prvního dva a půl dílu mě moc nezaujalo. Nebylo to špatné, ale úplně mě to nechytlo, postavy mě nezajímaly, jen jsem si užívala nezvyklé prostředí na korejské seriály – který jiný seriál může říct, že se většina jeho děje odehrává ve Francii? Ale pak mě to z nějakého důvodu bavit začalo. Prolínání dvou světů, kdy ten jeden je tak odlišný, působící tak pohodově oproti upjatému korporátu korejské společnosti. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjejí vztahy během výletu – nejen mezi dvojicemi, které k sobě patří, ale zároveň i mezi spolucestovateli. Má to svá klišé, nejsou tomuto seriálu odpuštěna, ale vysloveně nevadí. Kdyby to byla kniha, označila bych ji za čtivou. Dokonce mě jeden zvrat ke konci velmi potěšil, scénář uměl zmást a vést diváka ke spolknutí klasické linie příběhu, ale nakonec otočil. Na můj sice až moc osudové, ale dívalo se na to dobře a postavy byly kvalitně vykreslené, takže se s nimi člověk mohl sblížit nebo se rozhodnout s nimi nebavit.