Hodnocení Aoi Bungaku Series

Japonská literatura se vymyká standartu, který normálně čítávám. Doposud jsem měl tu čest číst tří japonské autory, kteří se vyznačovaly hlubší sondou do duše (japonského) člověka. Pokaždé, když jsem držel jejich knihu, jsem se ocitl v naprosto jiném světě, který mne naplno pohltil. Nutno však podotknout, že svět fantazie a skutečnost je něco jiného.
Kniha dokáže zachytit hloubku, kterou obraz třeba ani nedokáže, jsou však i okamžiky, kdy obraz vydá za více než slova. Murakami je toho zářný příklad. Ve svých knihách se nejednou odvolává na hudební díla, která většina lidí ani nemusí znát, tím čtenáři uniká drobná nuance pro upevnění atmosféry.

Druhá kniha byla velice osobitá. Nejenže byla oproti prvnímu příběhu vtipná, byla také více nepochopená (z mé strany). Nechápal jsem ten primitivní strach ze sakur, no alespoň, že to bylo krátké a vtipné.

To kniha číslo tři již vyzněla jinak. Už z první kapitoly bylo cítit tlak touhy, zrady a sebezapření. Mladý, studovaný muž se zahledí do dcery své domácí, však ve vší počestnosti se o nic nepokusí a udržuje vztah na velice distingované úrovni. Věci se začnou měnit, když si do příbytku pozve kamaráda z ulice, aby jej naučil žít a být nezávislý. Jenže ten muž vzezření mnicha není zcela bez poskvrnky a začne si ničit chutě na dívčino tělo. Ta je vystrašená, přesto se zdám že mu možná i podlehla, o čemž vypráví druhá část stejné knihy, jen z opačné strany a s jiným pohledem.

Čtvrtý příběh vycházejíc z antické tragédie je velice osobní, o pocitech, které musí znát každý z nás, a proto se mi snad ze všech těch odprezentovaných děl líbil tento nejvíce. Měl hloubku stavěnou na jiných základech, kterou lze chápat bez větší nutnosti se vcítit set do hlavní persóny.

A co nakonec říci o posledním díle? Nic jiného než "zajímavé" mě ani nenapadá, ať už si pod tím představí kdo co chce. ¨

Ono vlastně celé Aoi Bungaku nelze jinak popsat než slovem zajímavé. Některé z představených děl měla to, co od nich žádám, jiná měla zajímavě stavěnou zápletku a další bylo "jen" zajímavé. Hodnotit to jako celek je těžké, pouze lze zhodnotit umělecký záměr, který to přineslo, a jakým způsobem byla literární díla prezentována.
Toto anime vám dá okusit něco ze světa knih i audiovizuální tvorby. Přiznejme si, že valná část představených děl není lehce stravitelná, nicméně dokáží zachovat podstatu, která je chvacující.

Ep1-4: No Longer Human Dazai Osamu
Tento první příběh hodnotím ze všech zpracovaných za ten nejlepší. Setkáme se zde z autobiografickými prvky autora. S problémy, které vždy byly, jsou a budou. Tím myslím rozdvojená osobnost, která se nedokáže zařadit do současné společnosti a hledání ztraceného Já. Člověk, který stojí na dvou březích a celý život bojuje se svou existencí. Jinými slovy: pohybuje se na tenkém ledě a drobný náraz vede k prolomení.
Ep5-6: In the Forest, Under Cherries in Full Bloom  Sakaguči Ango
Druhý příběh už zcela jiného charakteru na mě působil ze začátku hodně krkolomně a to hlavně díky dabingu hlavní postavy. Sakai Masoto (dabér) se vecpal i do dalších příběhů :/ a hlavně v takovém obrazu pekla (opět v roli hlavní postavy) mi už opravdu těžce neseděl. Budiž, tohle se musí překousnout, bohužel já osobně přes to jen tak nedokázal přejít. Vrátím se k dílů. Knihu jsem zatím nečetl, tak nemůžu říct kolik odchylek se zde objevilo, každopádně se opět jedná o bravurní kousek se špetkou expresionistických prvků. Charaktery postav jsou perfektní a komediální část taktéž. Rozhodně doporučuji.
Ep7-8: Kokoro  Nacume Sóseki
Tak tohle je přesně "to" ,co můžete pustit plně nezasvěceným lidem do anime. Mám to ozkoušené, jedná epizoda a každý z mých známých si jí chválil. Bohužel druhý díl už nikomu nedoporučuji. Za prvé není to podle předlohy, za druhé mi to zkazilo celkový dojem.
Ep9-10: Run, Melos! Dazai Osamu
Co je horší? Čekat na někoho nebo někoho nechat čekat? Zajímavý příběh v podání dvou prolínajících se linií.
Ep11: The Spider`s Thread Ep12: Hell Screen  Akutagawa Rjúnosuke
Tyhle dvě epizody spojím a to z toho důvodů, že se odehrávají ve stejném prostředí. V epizodě 11 mi to nedělá žáden problém, bohužel v obrazu pekla mi tahle krajina opravdu vadila a taktéž celkové vykreslení císaře, bylo to nejspíš tím, že jsem už byl obeznámen s knižní předlohou. Také jsem se bál, jak bude z adaptován právě obraz pekla, jen přeci toto dílo bylo na můj vkus dost osekané a tvůrci ho mohli bez problému udělat na dva díly. Závěr mi také bohužel nesedl.

Suma sumárum Aoi Bungaku Series bych určitě každému doporučil, bohužel ne všechny epizody dosahují, bravurního zpracování jako knižní předloha. Největší mínus vidím v animaci poslední epizody a opět v dabingu. Snad vyjde pokračování a s tím další mistrovská díla.

Velice zajímavá série různých literárních příběhů! První příběh mi přišel trochu přitažený za vlasy, ale zbytek byl naprosto famózní. Nejvíc mě dostal příběh o děsivých sakurách :)

Tématicky velmi zajímavý celek. 
Zpracování (na to že jsem nic z těchto děl nečetl), tak je vcelku koukatelné.
Avšak tyto anime příběhy jsou dosti těžké a obtížně stravitelné :-(... Přece se jen jedná o těží kousky anime ;-)... Což dosti u některých dílů odrazuje (obtížnost a složitost děje - hlavně asi nejspíš u prvního příběhu, ten byl pro mě asi nejvíce obtížný na strávení ;-) ). Jinak se jedna o dosti zajímavé a ojedinělé dílo kt. stojí určitě i za zmínku ;-) a věřím, že se najdou lidé kt. si tyto kousky oblíbí, ale určitě se bude jednat o náročné diváky anime ;-).
Celkový dojem - Jedinečné a těžce stravitelné díly hl. určeno pro náročné diváky ;-).
Bod navíc za jedinečnosti tohoto díla.

První příběh byl nejlepší ten zbytek se mi ale moc nelíbil

Poslední dvě povídky mě vůbec nebavily, možná to bude tím, že jsem Agutakuwu četla, nebo to spíše bude tím, že japonské kultuře a psychice ještě pořádně nerozumím. Pod rozkvetlými třešněmi jsem se sice nenudila, ale ani mě ty květy nijak neoslnily. Kokoro bylo zvláštní, stále nevím, jestli byla zima nebo léto, jaký byl, kdo byl a proč vlastně K spáchal sebevraždu - tedy já vím proč, ale kvůli komu? První a také nejdelší příběh... bavil mě a bavilo mě ho porovnávat s životem autora, rýpat se v něm. Tenhle příběh bych mohla mít tak na rýpání a dlouhé podzimní večery, u kterých bych o něm přemýšlela, ale to bych si ho samozřejmě nejdříve musela přečíst, což také v budoucnu učiním. A příběh "Utíkej, Melosi"... ten se mi líbil ze všech nejvíc, zanechal ve mně ze všech nejvíc. Asi se mi zrovna děsně hodil do nálady :-) Slabší 4*. btw. při sledování Pavoučího sítě, jsem si uvědomila, že peklo nebo nebe není, že by to bylo nelogické. Prostě mnou projel pocit, zjištění, procitnutí, že po smrti už nic není. Zajímavé.