Druhé dějství VanDread mělo slušný nástup ve smyslu bojového nasazení a prohloubení příběhové zápletky. I přes komediální část, se děj stal o něco temnější, což mu přidalo na přitažlivosti.
Podívejme se s jakými všemi novotami se na nás toto anime vytasilo.
Oproti dřívějšku grafické rozhraní doznalo pramalých přesto znatelných změn. V první řadě není vesmírné pozadí prezentováno už jen černým polem posetým bílými tečkami, ale je plné mlhovin, galaxií a hvězd různé svítivosti. Jde pouze o líbivý kabátek, který nemá se skutečným zobrazením vesmíru nic společného, ale kdo to řeší, že. Další změnu spatřují v trochu lepší práci s kamerou.
Komediální stránka anime, která ke konci první série lehce upadala do sterotypu, se vrátila a rozhodla se navázat na téma "muži vs ženy a co je spojuje". Vše to odstartovalo dítě Ezry, které opět na scénu přivedlo tajemství lidské reprodukce na což se nabalily další témata, jako rozvinutí vztahu Dity a Hibiky. Takové vcelku volovinky zajistily občas peprné chvilky kvalitního smíchu.
Kromě vtipu VanDread disponuje další paletou emocí, která je bohatší více než kdy dříve. Kromě bojovného ducha, smíchu a špetky té romantiky, nabídlo i negativní emoce spojené se smutkem a smrtí. Při několika nešťastných chvílích, přičemž při jedné z nich o život přišla i jedna členka posádky Nirvany, nezůstalo oka suchého a já jsem nebyl výjimkou.
V hodnocení prvního VanDread jsem část děje přirovnal ke "Star Treku: Voyager". V této pro mne jedné z nejlepších sci-fi vystupuje postava komandéra Čekoteje, člověka indiánského původu. Při několika misích zažil spojení s pradávnými duchy svého lidu, což dodalo tomuto seriálu duchovní podstaty. Hibiki prožil podobný prožitek, který mu prozradil něco málo o něm a jeho místu ve vesmíru. Z obyčejného Hibikiho se té chvíle stal něco více (nechce se mi přímo říkat vyvolený osudem, ale zřejmě to tomu nejvíce odpovídá). VanDread dosáhlo duchovní roviny a okořenilo příběh trochou mystiky.
V tomto světle se vlastně všechny postavy ukázaly velice dobře a člověk si je nemohl neoblíbit. Postupně každá rostla a dosahovala nových možností jako lidská bytost, což se projevilo zejména ke konci při osudném střetu s Nemesis lidstva.
Vylepšen byl taktéž bojový systém. Nirvana se změnila ze slepice ve dravce schopného zasadit ránu. Ve třetí episodě, kde se Bert opravdu rozjel, se z Nirvany konečně stal superbitevník hodný toho označení až mě z toho zamrazilo.
Většina bitev ve VanDread se odehrává ve vesmíru, ale výjimečně i na zemi. A při této příležitosti ke slovu přišli palní miláčkové Barnetty. Udivilo mě kolik zbraní sebou byla schopná vzít - M4, MP5, SPAS, M240, Steyr AUG... Nu což, bylo alespoň zábava a trocha akce ještě nikomu neuškodila. Ale to nejlepší z boje přišlo na konec.
Pokud jste pařani a není vám cizí herní série Mass Effect, zaručeně si vzpomenete na třetí díl této trilogie, kdy cizácký nepřítel ohrožuje naší modrou planetu. Samotná pozemská koalice by nebyla s to zastavit cizí invazi, která hrozila celé Galaxii. Všechny porobené planety se jako jeden muž shromáždily u Země a vyslyšely volání do zbraně. A to je přesně to nač chci upozornit ve spojitosti s VanDread. I zde se objevila podobná scéna, při které jsem prožil stejné emoční výlevy, jako u Mass Effect 3. Byl to pocit překvapení, když se znenadání objevila obrovská flotila překypující nejen zbraněmi, ale především odhodláním, což do mě vlilo energii, dmul jsem se pýchu a téměř ukanul slzu štěstí.
Pokračování VanDreadu mě opravdu překvapovalo každou novou episodou a posilovalo můj názor na finální hodnocení, které se může slučovat pouze se dvěma slovy: Nejlepší anime!
Oproti předchozímu dokázalo změnit všechno k lepšímu - příběh, napětí, grafika a zvláště emoce. Téměř se tomu nechce věřit. Pokud jsem předchozí hodnotil jen jako lehce nadprůměrné, tohle sklízí z mé strany naprosté ovace v podobě 100% hodnocení. VanDread: Second Stage Vás dozajista rozseká!