Prvotní zápletka pojednávající o válce mezi ženami a muži trvající již po tři generace se mi zdála dosti hloupá, ale měl jsem chuť na něco trošku praštěného a se starším datem vydání. A musím říci, že již od začátku jsem byl relativně spokojen, protože mé požadavky na lacinou zábavu byly splněny do posledního puntíku.
Pak se ovšem stalo něco, co jsem trochu nepochopil. Mělo dojít k explozi (energetického?) jádra na mužské lodi (původní kolonizační plavidlo), ale namísto velkého třesku došlo ke vtažení a propojení znepřátelených lodí do jednoho superbitevníku a ke změně nejen vnitřních systémů, ale i bojových mechů na jejich palubě. Co bylo to jádro zač, jsem mohl jen tušit. Na můj vkus byl tento "zlomový" okamžik trochu rychlý, až hektický a nepřehledný.
No nezbývalo mi než se adaptovat, jako trojice hlavních mužských protagonistů na ženskou společnost. Superbitevník, který tehdy ještě neměl jméno, byl vtažen do vzdálené části vesmíru a jeho posádce nezbývalo, než-li si probojovat cestu zpět domů skrze nepřátelské prostředí.
Děj se v tomto momentu odchýlil od původní zápletky a transformoval se do vcelku chytlavější podoby, která, přestože je recyklátem příběhu jako "Ztraceni ve vesmíru" či "Star Trek: Voyager", mě dostatečně zaujala, abych zapomněl na hořkosladký začátek.
Kromě uvedených mužských postav se na obrazovce mihlo nemálo ženských postav. Psát o tom, jak nejsou příliš originální, ale jsou alespoň zábavné nemá příliš smyslu. Spíše bych se chtěl zaměřit na tu komediální stránku, která plyne z rozdílů mezi ženskými a chlapy.
Udivilo mě, kupříkladu jak se ženská společnost dokáže rozmnožovat a přitom nevědět nic o tom, co mají muži mezi nohami („prý nějakou trubičku,“ říkali nějaké dvě na dámských záchodcích. A ta druhá na to: „A to jim to nevadí při chůzi?“). Samozřejmě Dita se rozhodla tento fakt ověřit na vlastní očí...
A vůbec, to její "pane ufone" a celková fascinace (mužským) mimozemšťanem v prvních episodách byla více než dost k pousmání [Odtud jasně pramení pradávná pravda, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu].
Časem nicméně všechny vtípky ovšedněly a VanDread se ponořilo do očekávané laciné zábavy průměrnosti. Tento aspekt navíc umocňovala animace, která z dnešního pohledu nemůže přespříliš oslnit a je dokonce o trošičku méně kvalitnější než např. u Divergence Eve. Trochu to zachraňuje pro mne velice poslouchatelný opening a sexy ending.
A když už jsem u toho sexy. Abych řekl pravdu tak nějak jsem v doufal v lechtivou zábavu, která by pramenila z představy muže obklopeného mnoha ženami. Snad až na mírně chtivou Juru se o ničem takovém ani nedá hovořit.
Takže pokud cíleně člověk nehledá trošku praštěné a laciné zábavy s datem vydání rovnající se (nadsazeně) začátku nového tisíciletí, asi bych radil se VanDreadu vyhnout. V opačném případě si takový člověk přijde na své a užije relax odpolko u jednoho zcela průměrného anime, čemuž musí odpovídat i hodnocení 60%. Vřele jen doporučuji.