Hodnocení Ima, Soko ni Iru Boku

Tohle anime zmínil docela známý youtuber zabývající se anime/Japonsko komunitou. Povídal, že je to pro něj to TOP1 anime ze žánru „Isekai“ neboli žánr kdy je hlavní hrdina přenesen do cizího světa. Tento žánr zažívá v posledních letech obrovský počet zastoupení každou sezónu. Což má za následek kolísavou kvalitu. Pořád tu najdeme povedené kousky, ale je potřeba hledat. Takže když ho zmínil tak jsem si ho vyhledal a těšil jsem se, dle popisu, na kvalitní drsný zážitek z přelomu tisíciletí.

No, a sakra. To byl příběh tak plný nelogických věcí, až mě z toho bolela hlava. Dost. Prvně pozitiva. Jedná se o ještě starou poctivou animační práci. Takže vizuálně anime vypadá velmi dobře a hlavně akce a pohyb je animačně na velmi vysoké úrovni. Stylizace světa je zajímavá a originální. Hlavní myšlenka příběhu taky není úplně k zahození. Ukázání těch ideologií nebo vývoj vedlejšího příběhu s postavou Sáry byli velmi zajímavé a rozhodně k tomu nějak nemám co říci. Jde spíš o ten zbytek.

Naši záporáci žijí ve světě, kde je nedostatek vody. Navíc jejich obrovská loď hromadného ničení vodu používá jako palivo. Takže se šílený král rozhodne pronásledovat dívku, která má schopnosti vodu ovládat a navíc nosí na svém krku přívěsek, ve kterém je zkomprimován celý oceán vody. Ok, fajn. Navíc opět záporáci disponují technologií, která jim umožňuje cestovat skrz prostor do jiných světů (ať už jsou to paralelní světy nebo cestování časem, to tam není nijak specifikováno). Pomocí té technologie jim do světa hlavního hrdiny uteče ona dívka a při souboji je přenesena zpět i s hlavním hrdinou. Takže za mě důležitá otázka. Pokud mám takovou technologii. Tak proč z těch světů, kam se mohu přenést, nepřenesu tolik toužebnou a potřebnou vodu? Zrovna ve scéně z první epizody je před postavami obrovské oceán a spousta řek. Místo toho se tam nahání nějaká drobná holka. Navíc o téhle technologii už pak neslyšíme (až na poslední minuty poslední epizody). Tohle všechno by jim vyřešilo celý problém a na tu holku by se mohli z vysoka…

Potom jsem měl příšerný problém s postavou šíleného krále a jeho pravé ruky ženské postavy Abelia. Každou chvíli kdy s ní král jedná tak ji půlku času fyzicky a psychicky napadá a druhou ji brečí v náručí, a říká ji jak je pro něj důležitá. V pořádku. Je to magor. Jenže postava Abelia je tu strašně debilně udělaná. Není nám nikde nijak pořádně vysvětleno, proč ona k němu přes to všechno drží kladné sympatie. Asi ho miluje, ale tohle si tak nějak člověk musí domyslet. Protože tam o tom není žádná zmínka, nic. Prostě jen tak. Kdyby se totiž ona postavila na odpor tak příběh končí. Celá tahle věc je pak podtržena koncem, kdy jí zase fyzicky ublíží, ale ona se už rozhodne ho nechat umřít… Bože, krávo, kdybys to udělala už na začátku tak je klid. Ta její změna názoru tam prostě jen přijde. Najednou to samé co jsi mi před tím dělal, mi teď vadí. Haha smrt.

Poslední věc co mě neskutečně dráždila a proč tu píšu takovýto elaborát, je hlavní hrdina. Protože nikomu nechce ublížit a nechce nikoho zabít tak se rozhodne, že bude bojovat jenom s klackem v ruce. Jenže každý záporák má nůž a pistoli. Díky tomu pak dostáváme akční souboje takové, že se nikdo nemůže do něj trefit nebo on se dokáže proti zbrani strašně rychle skrčit, aby ho z 20 cm nezasáhla… Souhrnně asi toho. Svět, myšlenka, příběh Sáry, zpracování super. Postavy, logičnost jejich chování, akce hlavního hrdiny, debilita.

Jde prostě vidět jak každý člověk je jiný. Někdo tenhle kousek může mít na vrcholu svého žebříčku, ale přitom pro mě je to průměrná věc plná nelogičností. Hodně také záleží v jaké době to ten člověk viděl. Protože když bych to viděl v tom roce 2000. Tak bych mohl mít úplně jiný názor než dnes.

Popisek na Akihabaře ohledně obsahu mě vcelku zaujal, jenže když jsem to poprvé zapnul, trochu ve mne hrklo, když jsem to prvně spatřil na vlastní oči. Sice říkám, že starší animace je někdy lepší, ale u této bych to zase natolik tvrdit nemohl a hned jsem pochopil i proč. Tohle anime určeno pro trochu odrostlejší děti a ne pro kořena jako já, který vyznává dospělejší linie. Ono ani nešlo, že by nebylo detailní či co, jen spíše o "kulatější" ztvárnění postav, jež přímo nezatracuji, jen pouze aktivně nevyhledávám...

Nemělo smysl plakat nad rozlitým mlékem, a tak nezbývalo než pokračovat ve sledování, a přeci jsem byl trochu mile překvapen. Když pominu tu část, jak šplhal v první episodě na výškový komín, aby se prvně setkal s tajemnou dívkou Lala Ru (a kdy mě jímala téměř hrůza z toho jak dokázal jen tak tam vylézt a sednout si na jeho okraj), tak až závěrečná scenérie této episody na mne zcela zapůsobila svou hrubou skutečností. Šu s dívkou obdivoval západ slunce a znenadání na to se ocitl na místě, kde sluneční kotouč zabíral téměř polovinu oblohy.

Jak se zdálo, asi jsem se dosti mýlil v tom pro koho je toto anime určeno (pro "odrostlejší děti"?!) S tím ale nejdou příliš dohromady krutosti předváděné na obrazovce. Mučení Šua, kopání do ležící Lala Ru nebo znásilňování Sary vojáky, kterým je voděná pro zábavu.
Svět to kterého se Šu a Sara dostali je hodně divoký sám o sobě. Určitě na tom nic nelepší neurotický Hamda pachtící se za mocí a plný obav o svůj zatracený život.
Role Lala Ru v celé záležitosti byla jasná (pro Hamda znamenala moc, pro Šua důvod bojovat), ale ta její mlčenlivost a prázdný pohled u mě vyvolávaly pocit nejistoty. Možná působila jako princezna, kterou je nutno zachránit, ale nebyla stejně důležitá i Sara (troufal bych si tvrdit, že ještě o něco více než záhadná Lala).

Celou dobu, co jsem se na to díval, jsem měl neutuchající tušení něčeho špatného. Tento pocit šel proti Šuově filozofii ("bude lépe" a "vše zlé je k něčemu dobré") a svět mu to dával dosti najevo - Sára, Soon, Lambdo, Nabuco... Nikdo z nich nepoznal nic jiného než utrpení a jen ti, kdož poznali utrpení vědí jak toto utrpení ukončit. A to dalším utrpením! Nutilo mě to sledovat a zjistit, jak to vlastně celé dopadne, kdo měl nakonec pravdu.

Tenhle animáč obsahuje jedno velké pozitivum, které je také jeho negativem. Svět není černý nebo bílý, je šedivý, a tak je to i s tímto anime. Šu se projevil jako neobyčejný člověk a to i se svými slabinami. Se svou holí dokázal namlátit kdekomu, ale když došlo na otázku zabíjení a řešení, často se zdráhal a kolikrát se nezmohl na nic jiného než na pouhá slova.
Pak je tady otázka jak to bylo zpracováno, a to je trochu ta špatná zpráva. Některé momenty byly dobře a procítěně vykreslené, ale jiné jen povrchně. Zejména ohledně postavy Lala Ru. Nějak jsem se s ní nedokázal zcela ztotožnit a to i přes mnohá příkoří, kterými prošla. Její celková otupělost s blížícím se konce postupně polevovala, ale nebylo to tolik kolik bych si přál. Konec tak napůl vyzněl do prázdna. Zmizení Lala Ru v západu slunce bylo na tři vteřiny dojemné, ale pak ten prchavý pocit vyprchal a bylo po všem. Šu vrátil do současnosti a to bylo vše. Hlavou mi kolem toho vrtalo pár otázek a nejasných pocitů.

Celkově přesto všechno hodnotit Ima, Soko ni Iru Boku spíše kladně. Dokázalo mě párkrát překvapit, má vcelku slušně podaný příběh a postavy mají také co říci, a navíc jsem přežil animaci, a to si zaslouží 70%.

Ima, Soko ni Iru Boku sa radím k anime smutnejšieho rázu, ktoré sú spravené z pohľadu detí, na ktoré sa kladie dôraz. Hlavnou linkou príbehu je vojna a zverstvá, ktoré musia páchať vojaci, niekedy napriek svojmu presvedčeniu. Taktiež tu je realistický náhľad na nebojujúcu stranu, ktorá sa chce vyhnúť konfliktu, aj keď neúspešne. Pokiaľ si prečítate zhrnutie, tak je to tam opísané dokonale, môžete sa tým riadiť a veriť slovám, ktoré toto anime dobre vystihli. Kúsok zo začiatku je venovaný prítomnosti, konkrétne chlapcovi Shuuovi, kde ukážu krátky zostrih jeho dňa, na konci tohto dňa uvidí na opustenej továrni s vysokými komínmi postavu, je zvedavý a vylezie na jeden z týchto komínov. Nájde tam mlčanlivé dievča, Lala Ru, ktoré sa pozerá na západ slnka. V priebehu niekoľkých minút sa strhne niečo, čo ešte nevidel, z ničoho nič sa tam objavia obrovské stroje, ktoré riadia ľudia a pokúšajú sa uniesť dievča, ktoré doteraz pokojne hľadelo na západ slnka. Aký by to bol Shuu za chlapa, keby jej nepriskočil na pomoc a nesnažil sa jej pomôcť. Lenže týto ľudia prišli z budúcnosti a tak ako prišli, tak aj odišli, teleportovali sa a na nešťastie Shuua, spolu s ním...Výrazným plusom tohto anime je pohľad rôznych ľudí, ktorí zastávajú iný názor a bojujú za inú stranu. Práve toto vytvára dokopy dokonalú ukážku bojujúcich strán ale aj nevinných ľudí, počas vojnového stavu. Je tu náhľad na šialeného diktátora, jeho najvyššiu podriadenú, vojaka v jednej z mnohých jednotiek, unesené dievča, ktoré si pomýlili z Lala Ru a zatiahli do toho zničujúceho procesu vojny, Shuua(nanajvýš optimistického človeka, ktorý sa mnohé naučil práve v bojoch, ktoré zažil v tejto budúcnosti), Lala Ru, ktorá bola prenasledovaná počas tisíciek rokov a považovaná za čarodejnicu, taktiež stranu odboju zo Zari Bars, ale tiež láskavú ženu, ktorá sa strala o deti, ktoré ani neboli jej. Toto všetko vytvorilo dobrý obraz o vojne a jej následkoch. Jediným mínusom na tomto je fakt, že napriek tomu koľko ľudí sa tam premlelo, nevenovali im väčšiu pozornosť, ako hŕstke "vyvolených". Ták, ďalej tu mám vec, ktorú mi nedá nevyzdvihnúť, je ňou animácia. Bola som doslova prekvapená, ako bola skvelá, takú úroveň som úprimne nečakala. Kresba bola urobená veľmi jednoducho a dosť odfláknuto, ale animáciu si musím pochváliť, keby doladili čistotu obrazu, bolo by to dokonalé. Hudba, a to konkrétne opening a ending boli bez spevu a pôsobili fádne, hneď som ich preskočila, OST na tom bolo omnoho lepšie a k anime sa hodilo, vlastne ešte vyzdvihovalo ťaživé situácie. Celkovo toto anime nepôsobilo tak depresívne ako napríklad Ergo Proxy alebo tak smutno ako Hotaru no Haka. Bolo to spravené umiernene a zároveň veľavravne. Nenájdete tam taký masaker ako pri Berserkovi, pretože to bolo skôr prispôsobené mladším divákom, čo napriek hrôzam, ktoré sa snažili ukázať, ukázali veľmi umierneným spôsobom až optimistickým a neúplnym. Za mňa to bolo celkom podarené dielko, v rámci žánrov, ktoré by sa atmosférou mohlo prirovnať k Noir. 

V podstatě, a to jsem rád, mám stejný názor na anime jako ostatní. Hlavní postava je až moc naivní. Já pochopím, že  se z dětí nestanou vojáci hned první den, ale hlavní postava je tak nelogická, že mě prostě nebavila. Dále nemohu tolerovat chování tzv. krále Hellywoodu. Při sledování jsem si vzpomněl na knihu Hlava XXII o absurdnosti války včetně rozkazů nadřízených, ale tato postava je až moc šílená, abych tomuto příběhu uvěřil, jelikož by ho někdo velmi brzo zastřelil. Prakticky, až na výjimky, nikdo nechce bojovat, přesto kvůli jednomu bláznovi se bojuje. Do toho všeho je zavlečena naše naivní hlavní postava, včetně dalších, která se všude ohání klackem, zatímco ostatní střílí ostrýma. Má tohle logiku?

Takýchto anime sa už veľa nerodí a hoc je sebe viac drsné, hoc budete sebe viac stískať päste nad nepriazňou osudu, toho pocitu zlosti ale aj potešenia pri sledovaní tohoto anime sa nezbavíte. Ručne kreslené prostredia s ťažkou atmosférou a následkami nezobrazeného na vás zapôsobia tak, až budete mať chuť to miestami vypnúť ale nedokážete bo vás to v tiahne do daného sveta tak vzdialeného nášmu a predsa rovnakého. Podtrhnuté nádherným doprovodom, ktorý iba umocňuje zážitok a niekedy vás doženie takmer až k slzám ľútosti. I keď zobrazenie ľudskej hlúposti na tých najzraniteľnejších nemusí sadnúť každému a niekedy pôsobí až moc depresívne, tak toto anime patrí k povinnému zhliadnutiu. Hodnotím medzi 9-10 kedže to bolo na mňa niekedy až moc.

Zaujímavé anime, ale to je asi tak všetko. Zaujímavý dej, postavy (až na hlavnú postavu, ktorá sa správala ako Nelson Mandela). Dávam tomu 7 bodov len kvôli tomu, že som chcel vedieť ako to skončí. Koniec ma neprekvapil a anime vo mne nevyvolalo žiadne pocity.

Nechápu jak tak naivní hlavní postava dokázala přežít v tak drsným světě až dokonce. Čekal, no spíš jsem teda doufal, že to prostředí ho z tý naivity rychle vyléčí. Marně. A nekončí to jen u hlavní postavy: Hamdo - všichni věděli, že ten chlápek neni normální a stejně ho poslouchali, člověk by čekal vzpouru každej druhej den; Abelia - vždyť je vidět, že to co dělá nedělá rádá, tak proč to teda dělá celou tu dobu a proč nakonec udělá to co udělá? (sice jsem jí fandil, ale je to nelogická postava). Takže jediná věc, která má něco do sebe, je příběh Sáry.

Z počátku jsem tomuhle anime nevěřila a dokonce jsem ho kdysi dávno po deseti minutách zahodila. Ale řeknu vám, že jsem se hrozně mýlila, když jsem si myslela, že z toho bude nějaké obyčejné shounen, ale když on o tom ten začátek nasvědčoval. Tohle anime je hodně kruté. To, že jsou hlavní postavy děti je zcela vedlejší a celou záležitost ještě umocňuje. Nebere si servítky s nikým a čím nevinnější postava, tím hůř pro ni. K už jen přidat skvělý hudební doprovod a jedná se o poměrně hrůzu nahánějící záležitost. Ještě štěstí, že jsem už viděla Bokura no, protože jinak by v žebříčku krutosti na dětech získalo první místo tohle.

Rozhodně velmi originální. Některé momenty byli skutečně hodně kruté.

Anime je to zajímavé. Příběh Vás sice donutí se zamyslet, ale dost často se mi stávalo, že jsem se musel dívat, jestli jsem náhodou nepřeskočil nějaký díl... Prostě jsem si pustil nový díl a děj byl najednou někde jinde. Uvažování některých postav mě prostě zaráželo. Občas se rozhodovali absolutně nelogicky a nebo úplně bez vlastního uvažování. I pes by měl víc sebeuvědomění než postavy v tomto anime. V nepřeberném množství postav, které anime nabídlo, sem si neoblíbil asi žádnou postavu. Možná se mi jenom zalíbila Sara, která nedostala moc prostoru. Hlavní hrdina byl magor na n-tou. Dostal sice pár ran po hlavě, ale zapomínat docela závažný informace je přecijenom trochu moc... Jsou anime na která bych se podíval po druhé a nebo několikrát za sebou, ale toto anime mezi ně rozhodně patřit nebude.

Děsivé. Tak trochu jsem tušila, do čeho jdu, ale takový výsledek jsem neočekávala. Kruté, opravdu kruté. Ať to končí, jak to končí, cesta je těžká, tvrdá a bolestivá. Nedokázala jsem říct, že zrovna teď se jim podaří utéct, nedokázala jsem říct, že zrovna teď vyhrají boj, nedokázala jsem říct, že tato postava se dožije konce. Hnusně se umíralo, hnusněji vraždilo. Nic přikresleného, je bolestně a syrově vykreslená válka a utrpení. Rozhodně silný antimilitaristický počin, který dokáže rozbušit srdce. Vážně mě nenapadají jiná slova než bolest, zkáza, utrpení, krutost. Různé myšlenky mi plují myslí i srdcem a já mohu jen dodat, že víc už ze sebe po zhlédnutí nedostanu, jen to ve mně bude vířit, a já budu stále přemýšlet, jak Šu dopadl na své cestě. BTW.: Řekla bych, že vzhledem k scénám, kde zabíjejí ještě malé děti, není toto anime vhodné pro slabé nátury.