První filmy ze dvou jsou všechny stejné a ani tento není výjimkou - prostě jen slibují, že ten následující díl bude hrozně peckovní. Máme tu pár soubojů, ale všechny jen navnadí na nějakou pořádnou bitvu, kterou ovšem nedostanete, což ovšem neznamená, že by ty bitky, které uvidíme v tomhle díle, byly odfláknuté, to ani zdaleka ne. Představí se také možná až moc nových postav, takže pokud z nich snad nějaká umře, je vám to jedno, protože jste neměli vůbec žádný prostor na to, abyste se s postavou sblížili. Ústřední hrdinové už se znají nějaký ten pátek, takže jim častokrát stačí pořádný pohled na druhého a je jim jasné, co si dotyčný myslí, a zároveň to vypadá, že si vyměňují telepatická psaníčka. Ale u Kenšina a Kaoru je to roztomilé, takže to necháme být. Film nám ukáže krásné kulisy, hezky nám otevře dveře času a zavede do prvních let éry Meidži. Pěkně nám k tomu hraje i známá hudba a „řvou hlasy“ – to vše známe již z předchozího filmu, a proto to působí velmi familiérně a fanoušek prvního filmu může být jedině spokojen. Jediná situace, kdy výběr hudby zakolísal s mým vkusem, bylo, když se bojovalo v Kjótu a Kenšin se předváděl na mostě a začala k tomu hrát rocková hudba. Prostě mě to úplně vyhodilo z "moodu". Každopádně se nezbývá než těšit na další díl, pěkná reklama to byla.
