Čekal jsem středoškolačku, která se se sadou šperháků či jiných udělátek plíží školními chodbami a při různých příležitostech otevírá jeden zámek za druhým, a dostal jsem středoškolačku, která má jistou obsesi s tím, že všechen svůj čas tráví u uzamykatelných skříněk v metru, sem tam pronásleduje úchyláky a leze na nervy správci těch uzamykatelných skříněk.
Vím, je to moje chyba, měl jsem si lépe přečíst anglické resumé doramy a nespoléhat na krapet zkreslující český překlad, ale když už jsem doramu načal, tak jsem ji i zhlídnul (přeci jen jsou to jen 4 epizody). A odnesl jsem si z toho takový ten pocit, jako když vykouknete z okna a chvíli sledujete ulici. Dění venku není nudné, umožňuje myšlenkám, aby plynuly, ale po chvíli svojí pozici v okně opouštíte a jdete dělat něco jiného. Dorama není nijak výjimečná, tu záhadu okolo hlavní hrdinky uhádne snad každý divák během první epizody, ale špičkování mezi hlavními hrdiny je celkem příjemné a hudba též není špatná. Není to sice nic, co bych si pustil znova, ale za průměrné hodnocení to stojí. Tudíž 5b na konto této doramy. Problém je v tom, že nemám nejmenší tušení, komu bych ji doporučil. Možná spíš jako příběh do pozadí nějaké další činnosti, kdy sem tam zvednete pohled k monitoru.