Mě čím dál víc lákalo Mongolsko. Pořídila bych si jurtu a stádo koní, chodila bych v délu, naučila se na morin khuur... a jediné, co by mě zajímalo, by bylo, jaké bude zítra počasí.:) Prostě pryč od civilizace, od stresu, to chaosu kolem a tak. Ale když jsem se nad tím zamyslela víc, tak bych to vydržela asi maximálně měsíc. Začala by mi chybět nejen technologie, ale i lidi a tím nemyslím jen svou rodinu, tu bych nevyměnila za nic. Mám na mysli i ty, co mě občas i štvou, protože ty mě vždycky dokážou dohnat k tomu, abych se snažila ještě víc. A naše česká kotlina? Jo, je to tu někdy na nervy nejen kvůli úžasným zákonodárcům, ale nemáme tu válku, máme mnoho práv, nemusíme se bát o život, můžeme se svobodně vyjadřovat, migrační krize se nás dotýká jen okrajově a když to tak člověk vezme, docela si tu tak jako poklidu hnijeme. Takže nakonec bych asi zůstala tady.
