Velmi dobré drama, na jaké nejsem v seriálové podobě moc zvyklá. Dá se říct, že je to unikát. Líbil se mi nepředvídatelný scénář a hloubka vztahů, jaká se podařila tvůrcům mezi postavami vytvořit. Pomalá a v dobrém slova smyslu těžká atmosféra s překrásným soundtrackem a ozvučením celkově. Dění v kanceláři i mimo ni působí reálně, neuměle a seriál si drží po rozjezdu stále stejně vysokou kvalitu. Nádherná práce s kamerou, úžasně odvedená režie se smyslem pro detail. IU se u mě svým neuvěřitelným hereckým výkonem, kterému prostě není co vytknout řadí k nejlepším herečkám, jaké v Koreji mají. Nikdy bych nevěřila, jak chladnou, osudem zmučenou roli dokáže zahrát. Jak jen je možný, že tahle holka s andělskou tváří dokáže bez mrknutí oka manipulovat se svým okolím, stát proti dvakrát většímu chlapovi, a působit u toho tak silně a odhodlaně? Velkou část seriálu jsem si nepřála nic jinýho, než aby se jí na tváři objevil alespoň malý náznak úsměvu. A když pak přišly slzy nebo dala najevo emoce, dostavil se u mě ten známý bolestný pocit, proti kterému nedokážu být imunní. U Lee Seon-gyuna se u všech jeho rolí zpočátku nechám rozladit jeho (na Korejce neobvyklým) hlasem, ale myslím, že po téhle roli už se konečně prolomily ledy a já mu konečně přišla na chuť. Jeho postava mi byla hodně sympatická a hrozně jsem si užívala, když mě překvapil nebo dokonce šokoval reakcí, kterou jsem od něho nečekala. O charakteru hlavní hrdinky ani nemluvím, ta byla samé překvapení. Jediný, koho jsem dlouho nemohla vystát, byli oba bratři neboli životní smolaři, kterým se stala jedinou smyslnou náplní jejich života hospoda a fotbal. Jestli se jim z téhle situace podaří vymotat si případně zjistěte sami. Nedostala jsem odpovědi na všechny své otázky, protože mě jich napadá spousta, přesto jsem s koncem nad míru spokojená a po dlouhé době z něj mám dobrý pocit. Jdu si pustit speciál.