Nejnovější recenze

Jak jsem psala v anime recenzi, podívala jsem se i na tuhle Live Action verzi. Co se příběhu týče, tak pár věcí vypustili, jiné změnili a něco dokonce i přidali. Tyhle změny jsem moc nevítala, chybělo mi dost toho, co bylo v anime skvělé. Na druhou stranu chápu, že ne všechno se mohlo použít, ať už kvůli provedení dané scény nebo kvůli hercům (v anime je totiž scéna, kdy je zabito hodně malé dítě a nevím kde by filmaři hledali tak malého herce, kterého by natáčení něčeho takového psychicky nepoznamenalo). A když už jsme u herců, tak ti byli zvoleni velmi dobře (hlavně naprosto roztomilá Hanako-chan) a díky tomu jsem si i tady oblíbila pana Inuyashiki-ho. A mimoto - představitelé Hira a Chokka znám z jiných japonských filmů a seriálů, takže bylo hezké je vidět v jiných rolích než v jakých jsem je znala dříve (byť je vtipné, že dva 16-leté chlapce hráli 28 a 29 letý XD). Určitě tento film doporučuju ke zhlédnutí, minimálně aspoň kvůli tomu porovnání s anime verzí.

Příběh nijak extra nezaujal a v podstatě tu ani moc není. Zato ale soubojů je tu opravdu hodně a jsou fakt vymazlené. ^^ Zvlášť když se divák tak jako já na netu dočte, že na rozdíl od jiných asijských filmů tohoto typu, kde se lítá jako o život a herci jsou zavěšení pěkně na drátkách, tady Tony Jaa dělá všechno co na plátně vidíme úplně sám. ^^

Navíc je to tady přehlídka herců, které znám i odjinud - mimo Tony-ho ještě Petchtai Wongkamlao (ten policista), Johnny Tri Nguyen (tady mafián, ve filmu Rebel hrdina XD) nebo Nathan Jones (který si zabojoval i s Jet-em Li v Huo Yuan Jia). ^^

A ti sloni (a další zvířátka ke konci filmu) byli moc roztomilí. ^^ A řekněme si upřímně - kdybych já byla na místě postavy Kham-a, tak ty padouchy by sbírali po kouskách.

No, ... chtěla jsem napsat recenzi, ale jak tak čtu tak skoro všechno tu už bylo řečeno. XD

Dodám snad už jen to, že Dragonball (+ Z a GT) jsem viděla ještě jako hodně malá a o mnoho a mnoho let později mě jedna moje otaku kamarádka upozornila na to, že thajwanci kdysi natočili i Live Action verzi u které se pobavím. Tak jsem to šla hledat na net, našla, stáhla a ... královsky se bavila. XD

A v ještě jedné věci souhlasím tady s dalším recenzentem: Evolution se oproti tomuhle může jít bodnout. ^_~

Naprosto FENOMENÁLNÍ fúze Hunger Games a battle royale. Napínavá smrtící hra o peníze. Uchvacující, úžasný soundtrack i práce s kamerou, sety, postavy, hlubší myšlenku to taky má. Má to všechno! Nejlepší seriál, co jsem letos viděl.

Tohle bylo obrovské zklamání. První 2/3 byly vážně dobré. Hlavní postavy se k sobě hodily a i kriminální případy byly zajímavé, i když jejich řešení bylo trochu nereálné. Bohužel poledních 6 - 7 dílů bylo opravdu otřesných. Děj nedával smysl. Byly zde nesmyslné a překombinované zvraty a zápletky a i jednání postav bylo nelogické. Kdyby se jednalo o čistou romantiku, nebo dokonce komedii, tak by to ani moc nevadilo, ale vzhledem k tomu, že tento seriál je míněn jako vážná kriminálka, dokoukal jsem ho pouze s velkým sebezapřením. Za mě určitě nedoporučuji.

Ústřední zápletka byla dost zajímavá a tak do poloviny seriálu se na to koukalo dobře. Herecké obsazení také fajn, jen hlavní hrdina mně občas šel trochu na nervy tím, jak vůbec nepřemýšlel. Pak se bohužel děj scénáristovi úplně rozsypal a vypomáhal si prakticky v každém díle změnou pravidel pro duchy i lovce, nebo nesmyslným chováním obou stran. Například duchové mají minimálně dvakrát možnost již zneškodněné lovce prostě dorazit, ale kdoví proč to nikdy neudělají, čímž se ze sledování vytrácí jakékoliv napětí. Také závěrečný souboj je tragický a nedává moc smysl. Pro mě mírný podprůměr a hlavně poslední díly jsem dokoukával pouze ze setrvačnosti.

Na tenhle seriál se dívalo dost dobře. Hlavní hrdinka sršela energií a byla celkově úžasná. Dějová linka ohledně práce byla hodně zajímavá i když trochu přestřelená kvůli tomu, aby byl děj zajímavější. Co na mně naopak vůbec nezabralo byla romantická část. Mezi hlavním párem pro mě nebyla žádná chemie a modelu/spisovateli jsem nepřišel na chuť do konce seriálu. Zato mezi hlavní hrdinkou a panem Chobotničákem to dle mého jiskřilo pořád. Čekal jsem, jestli se to nevyvine tímto směrem, ale bohužel ne. Naštěstí většinu děje tvořila pracovní část, takže za mě určitě nadprůměr, na který se vyplatí podívat.

Kim Eun-sook to má se svými scénáři ode zdi ke zdi. Po skvělém Mr. Sunshine nasbírala pár lysohlávek, udělala z nich smaženici a po jídle se pustila do psaní. Jinak si to neumím vysvětlit. Ono to není úplně marné, kupodivu mě to i baví, ale je to tak strašně překombinované, že mám při ruce občanku a zrcadlo, abych se přesvědčila, že já jsem ještě pořád já. A herci? Woo Do-hwan excelentní. Lee Min-ho hrál ze začátku hodně uvolněně, bylo vidět, jak ho to po vojně baví. Nakonec bohužel dojel na ten šílený scénář. Goblinovou nekomentuju, protože ji nemám ráda. Velká klika je, že mistr kamery a obrazu houby nerad a vizuálně udělal ze seriálu umělecké dílo. Titulky u mě na webu.

Takhle propracovaný scénář jsem už dlouho neviděla. Všechno do sebe krásně zapadalo a ty dvě chyby, kterých jsem si všimla, jsem neřešila. Myslím, že samotná diagnóza hlavního hrdiny nebyla úplně přesná, tím spíš, když na jeho poruše se hodně podepsalo okolí. On opravdu byl obětí zlých okolností a pokud někomu vadí patos a slzy, pak by na Koreu neměl vůbec koukat, protože to k ní prostě patří. Pro mě se po dvou slabších seriálech Lee Joon-gi zase našel a ta dvouletá pauza mu prospěla. Hraní si evidentně užíval a tahal z rukávu jedno eso svého herectví za druhým. Jeden ze svých nejlepších výkonů podala i Moon Chae-won, i když se našly chvilky, kdy jsem jí tak úplně nevěřila. Obsazení bylo celkové skvělé a vyslovené dřevo tam nebyl nikdo. A Kim Ji-hoon byl ve své roli prostě excelentní. Za mě naprostá spokojenost a neměnila bych vůbec nic. A tentokrát ani nenadhodnocuju proto, že je to moje další vymazlený dítě (titulky u mě na webu) a Lee Joon-gi. 😊

Tenhle seriál mně opravdu zklamal. Hlavní hrdinku jsem viděl v Go Go Squid! a líbila se mně moc. Tady jsem jí nemohl nějak přijít na chuť. Nejvíce mně ovšem vadil hlavní hrdina. Nejen že jsem mezi nimi necítil žádnou chemii, ale vývoj hlavního hrdiny byl otřesný. Na začátku skoro neumí mluvit, tváří se jako retardovaný a má problémy s některými základními dovednostmi. Během krátké doby se i bez předchozího vzdělání stává nejlepším ve všem co dělá, včetně takových oborů jako jsou investice. Dokonce se mávnutím kouzelného proutku stává projektovým manažerem velkého fondu. Připomnělo mně to Němého Bobše od Cimrmana: „První kolo a hned premiér“. Navíc se staví do role morální autority, která rozhoduje, co je správné a říká ostatním co mají dělat. Ti, ač starší a většinou s univerzitním vzděláním ho na slovo poslouchají. Vedlejší páry jsou lepší, zejména ten právnický, ale i to se kvůli velkému počtu dílů stává nudným. Někde po polovině jsem to zahodil, což dělám naprosto výjimečně. Ale představa dalších asi 15 dílů tohoto utrpení na mně byla moc. 

Začátek nebyl špatný a dost momentů ve vztahu hlavní dvojice se mně líbilo také. Bohužel scénárista je líný, nebo neschopný a pomáhá si spoustou nelogičností. SPOILER ---------------------- Záporačka se hlavní hrdinku snaží zabít, dokonce na ni vytáhne i nůž a nic z toho se dále nijak neřeší. Hlavní hrdinka, která je ukázána jako v podstatě geniální si od ní přesto vždy nechá poradit a samozřejmě ve svůj neprospěch. Ve škole, kam je poslána jako příslušnice nejvlivnější rodiny je neustále šikanována nejen žáky, ale i učiteli. Jsou ji udělovány tresty, které končí jejím bezvědomím. Něco mně říká, že by takovýto učitel na škole pro žáky z bohatých rodin rychle skončil. A závěr je naprosto šílený. Někdo opakovaně sabotuje její vystoupení v soutěži krásy a opět to nikdo neřeší. Korunu tomu nasazuje zjevení se ex přítelkyně hlavního hrdiny, která ve finále soutěže bez jakýchkoliv problému nakráčí až na jeviště. Na druhou sérii se už dívat rozhodně nebudu. 

Vždycky je to o osobních očekávání. A ta moje tentokrát naprosto vybouchla, takže se omlouvám, ale ne, moje hodnocení nebude v superlativech jako drtivá většina ostatních tady. Pro mě to mělo špatný konec. Přesněji řečeno nesprávný konec. Respektive ještě přesněji: naprosto mě iritovaly poslední zhruba čtyři epizody. Když máte na konci chuť hlavní hrdince sarkasticky popřát „Tak to ti teda gratuluju.“, je prostě něco špatně. Navíc jsem jí ani nefandila, neměla jsem ji ráda. Nejdřív byla drzá, až zlá, potom ufňukaná, pak na jednoho přeslazená, druhému opakovaně říkala „kreténe“... Ne, tohle fakt ne. Pravděpodobně je problém čistě ve mě, na téma technických vymožeností v lidském světě mám dlouhodobě svůj názor, takže mi poselství tvůrců – které tam naprosto citelně je – prostě nesedlo. Jak se zdá, jsem asi jediná, kdo chápal a fandil lidskému Nam Sinovi. Přišlo mi, že naprosto nikdo tam nebyl schopen pobrat, čím si musel od dětství projít. Za mě osobně to naprosto vystihuje jeho prohlášení, na které ani naše věčně výřečná hlavní hrdinka neměla co říct. „Tobě by se to líbilo? Kdyby se ukázalo něco, co vypadá přesně jako ty, nosí tvoje oblečení, chová se jako ty a krade ti otce? A všichni by říkali, že je lepší než ty. Jak by ti bylo?“ Takže za mě asi tak.
Nicméně ještě obecně – rozjezd hodně dobrý, co si budeme povídat, Karlovy Vary nás asi polechtaly u srdíčka všechny (až na tu Rusku v květinářství, která neuměla česky). Potvrzuji tady již několikrát zmíněnou skutečnost, že všechno stojí a padá na výkonu Seo Kang Joona, který je opravdu borec. Jeho dvojrole, kterou střídá přirozeně, jako kdyby si měnil ponožky, jeho výraz robota (milovala jsem tu sekvenci, kdy se vždycky jakoby zamyslel a v momentě, kdy si všechno zanalyzoval, roztáhl pusu do takového toho automatizovaného úsměvu), jeho přirozený šarm... Opravdu klobouk dolů. Nicméně ani on mi ten zmiňovaný závěr nezachránil, v té době už byl krapet „okoukaný“ a přebíjely ho pro mě všechna ta negativa. A jak už jsem říkala, dost jsem se prala s hlavní hrdinkou. Na začátku bohužel dost dlouho nemáte moc důvodů, proč jí fandit, a když už k tomu konečně dojde, ten vztah ona-divák už je prostě narušený. Nehledě na to, že byl snesitelná jen chvilku, pak už mi zas vadila. Jak už jsem naznačovala, tvůrci až moc tlačí na tu rovinu „lidi zlí, robot hodný“. Chápu, že někomu se to líbilo, faktem je, že jedním z plusů téhle doramy je, že právě kromě toho robota není žádná postava vyloženě dobrá nebo zlá (až na hlavního padoucha), což ji oproti jiným seriálům staví do jiného světla. Námět dobrý, neokoukaný, stejně tak netradiční pojetí (zmíněná „nečernobílost“ postav, efekty na top úrovni), jen ten konec a vlastně celá pointa za mě prostě ne.

Kdybych si tak nezamilovala hlavní pár, a vlastně i vedlejší pár (který rozhodně mohl mít víc scén), dala bych možná ještě méně hvězdiček. A to z jednoho důvodu - prolínání s minulostí. Jako ano... čekala jsem, že budou ``záblesky do minulosti`` pokud se jim bude např.: něco zdát, ale nečekala jsem, že skoro, opravdu skoro polovina seriálu bude o minulosti.

Jinak si však nemám na co stěžovat, hlavní pár byl úžasný - roztomilý uke a sexy seme - přesně takový pár byl pro tento seriál dokonalý. Opravdu jsem se kolikrát při sledování seriálu usmívala jak zamilovaná školačka.

Rozhodně seriál doporučuji každému milovníkovi tohoto žánru. Ani jeden díl jsem se nenudila a na konci jsem byla i napjatá, co se s nimi stane. :D :)

Seriál som pozerala pred niekoľkými rokmi, najprv to bolo fajn, hlavná hrdinka sa chovala celkom logicky (ako povedala Zíza). Neskôr mi to však prišlo ako... zmes Popolúšky, Malej princeznej a neviem čoho všetkého :D . Bolo to nezáživné a nudné. Vzdala som to pri 8. epizóde.

To bylo naprosto boží. Moc krásný příběh a nemohla jsem se odtrhnout. Bod strhávám jenom za ten konec a doufám ve druhou sérii.

Když Lee Young-ae vzala po patnácti letech film, udělala mi tím obrovskou radost. I když na druhou stranu jde o smutný film, kterým se ale celou dobu nese naděje a víra. Young-ae zůstala věrná charakteru svých rolí, které ukazují osudem zkoušené a přesto neskutečně silné ženy. Ve své roli byla tradičně výborná, i když mi trochu chyběl její tak milý úsměv. Tím, vzhledem k charakteru role, musela šetřit. Jak jsem psala na začátku, film je svým zaměřením spíš smutný a mnohdy až krutý. Nicméně naděje umírá poslední.

Nebudem riešiť logiku, paradoxy, kontrasty či kvantovú fyziku. Myslím, že to ani nebolo zámerom tohto seriálu. Mňa si táto dráma získala, rezonovala na mojej frekvencii a splnila moje očakávania. Vždy ide o splnenie alebo nesplnenie subjektívnych očakávaní. Má všetko, čo robí dramatické dielo drámou - úvod, zápletku, vyvrcholenie, dejový zvrat a rozuzlenie. Postavy sa vyvíjajú, niektoré viac, iné menej. Zaujímavý moment bolo prepisovanie spomienok, to ma naozaj bavilo. Jednu hviezdičku som zadržala kvôli mierne rozpačitému ukončeniu, ale môže sa stať, že ju časom pridám, keď si druhú polovicu seriálu pozriem s inými, než anglickými titulkami. Pripúšťam, že mi niečo mohlo ujsť. Lee Min Ho ako herec dozrel, Woo Do Hwan je prirodzený talent a dokonca som vzala na milosť Kim Go Eun, ktorá ma z doterajších seriálov veľmi nepresvedčila. Tu sa dvojúlohy zhostila na jednotku a dokonca im to s veličenstvom sluší. Scéna na konci jedenástej epizódy mi vyrazila dych.

Wow, tak to bylo něco. Nikdy bych nečekala, že mě to bude tak bavit. Seo Kang Joona si tu užijeme hned dvakrát. Jednou jako roztomilého nevinného robota a jednou jako toho nejarogantnějšího zmetka pod sluncem! Bravůrní hereckej výkon. Opravdu se mi to líbilo. Střídaly se u mě pocity štěstí a blaženosti s pocity nenávisti :-D Vřele doporučuji si na tuto doramu udělat čas :-) Nehledě na to, že se zde objevuje i čeština a děj se odehrává i v Karlových Varech. A dále bych chtěla vyzdvihnout češtinu Seo Kang Joona, páč ten si ji z nich dával asi nejlíp :D Fakt klobouk dolů.

Velmi ambiciózní projekt, krásně osvětlený, vybarvený, s uměleckými obrazy, jehož ramena drtí ambice, které nedokáže naplnit. Seriál je trochu jako laciná telenovela; občas nerespektuje diváku inteligenci, nabízí ďuzny ve scénáři jak hrom, klišé, s nimiž neumí pracovat, a zbytečné postavy, sice zahrané skvělými herci, ale absolutně zbytečné. Zní to prostě skvěle – paralelní svět, král a detektivka; fešák, co neumí hrát, Lee Min Ho, a herečka, které to občas sedne a občas ne, Kim Go Eun. Jenomže scénář to zabil, nemluvě o tom, že je jasné, že tenhle seriál chce jen vydělat, nic jiného, protože tak směšný product placement už jsem dlouho neviděla (Dá si někdo smažené kuře?). Jediný, kdo ze seriálu vytřískal maximum, byl herec Woo Do Hwan, jeho postavy se opravdu lišily, skvěle je zahrál a vlastně to on to dost zachraňoval. Nikoliv přehršel romantiky, který vznikl odnikud. Hrdinčino zamilování ovšem působí, že přišlo teprve ve chvíli, kdy zjistila, že hrdina je opravdu král a bohatý… víte, čím to zavání… Vlastně bych takhle mohla nadávat dál a dál. Na to, že záporák sice působil drsně, ale vlastně ničeho nedosáhl, jen tam tak pobýval, mračil se, sem tam něco provedl, ale vlastně postava bez hloubky a zájmu (ačkoliv herec je to fajnový). Zápletka byla prostá, jen příběh je divně pomotaný, aby nebylo na první pohled vidět, jak slabý scénář je. A tak dále, a tak dále. Co se mi ale na seriálu líbilo, byla hudba, která opravdu sedla do scén, ačkoliv není zapamatovatelná a OST není peckové se zapamatovatelnou alespoň jednou písní, dále také kamera a světlo, s tím si opravdu vyhráli a za mě oba palce nahoru. Sem tam nějaká scéna byla fajn, pokud tam zrovna nekdákali ty hrozně trapné věci, které by se dospělí člověk styděl říct, ale rozhodně tyhle scény nestojí zato, aby to člověk zkouknul celé. Efekty byly fajn. Ve zkratce: Kamera, světlo, Woo Do Hwan jsou tři důvody, proč seriál nespadl do bahna, ale šosy si v něm máčí. Lee Min Ho je stále fešák, Kim Go Eun sice umí hrát, ale tady nebylo co, dohromady jim to i docela klapalo, ale žádný zázrak. Je to celé romantika a kdesi na pozadí se odehrává zbytek, který je stejně všem fanouškům u zadku. Hlavní je, že se král a detektivka milují… Seriál zničen velmi slabým scénářem, který ani nevěděl, co chce vyprávět a jak ukočírovat všechny ty postavy, které si vymyslel.

Příběh mě ze začátku vtáhnul, ale postupně mě zajímal míň a míň. Částečně za to mohl scénář. Přišlo mi, že postavy nám byly možná zbytečně dlouho představovány a pak to rovnou přešlo do dobrých přátelství a romantických vztahů. Nebyl tam vývoj, scénář to vzal zkratkou. No a naprosto tomu nepomohla doslova nulová chemie mezi ústředním párem. Ač mám oba ráda, spolu jim to vůbec nešlo... druhý pár byl lepší, ale i tak se nejednalo o žádnou hitparádu. Vedlejší postavy se bohužel ze zajímavých staly naprosto šablonovité. Posledních cca 5 epizod už jsem se vážně nudila. Kdyby byl seriál ještě delší, moje hodnocení by nejspíš ještě kleslo, ale naštěstí skončil.

Rozjezd je fajn, ale brzdění divně drhlo. Sledujeme sedm kamarádů-spolužáků ze střední, kteří se rozejdou po konci školy, každý směřuje svým tempem a směrem jinam, každý má svůj příběh. Ale těch lidiček, které sledujeme, je příliš, takže se nejedná o nějakou hlubokou sondu do života po střední, kdy končí či začínají sny. Naopak je to povrchní, vždycky dostaneme jen útržek nějaké situace, ve které se zrovna sledovaná postava ocitla, takže to neumí úplně promluvit divákovi do duše. Průměrná sladkohořká (spíš hořká) podívaná. Průměrné jsou i výkony hlavních představitelů, podle mě se sami nedokázali do svých postav vžít, aby je mohli ztvárnit lépe. Útržky z japonské společnosti – tak bych to nazvala.

Rukopis scénáristky Kim Eun-Sook je viditelný o tom není sporu, ale i tak nejsem s doramou úplně spokojen, natož nadšen. Její předchozí seriály například: Secret Garden nebo Goblin mě upoutaly daleko více. Lee Min Ho svou roli zvládl na jedna s mínusem, ale ke Kim Go-Eun mám jisté výhrady, jelikož si nemyslím, že byla správnou volbou pro tento seriál. Už od začátku mi pro tu roli prostě neseděla a její až nepřirozeně časté uplakané výlevy mi ke statečné policistce nesedí. Kdo mě překvapil, tak byl skvělý Woo Do-Hwan, kterého jsem si v jeho dvojroli oblíbil asi nejvíce. Taky bych ještě chtěl vyzdvihnout okouzlující premiérku, která se z mě neznámého důvodu v druhé polovině doramy zcela vytratila a měla za epizodu asi tak dvě minuty nebo dokonce v některých dílech nebyla vůbec... nechápu. Je to všechno takové děsně milé, romantické a často dost akční a to není obvyklá trojkombinace, ale mě seriál bavil. Sice to asi nebude patřit mezi nejlepší kousky roku 2020, ale své nadšené diváky si určitě najde. Věřím, že když si seriál pustíte, tak nebudete litovat a dorama se Vám zalíbí 8/10.

Tyyy brďo, tak tohle bylo něco. Emoční nálož, která mě stokrát donutila změnit názor, pohled na manželství, rodičovství a snad i pochybuji nad svým dosavadním pohledem na nevěru. Do teď nevím, komu jsem fandila, jestli někoho nesnáším, jestli je tahle a tamta láska správná. Zamýšlím se nad tím, jestli existuje láska jenom jedna, jestli ji může zabít láska jiná, nebo jestli lidi konající špatné věci milují méně. A mohla bych ve svých otázkách pokračovat. Nedivím se, že někteří tvrdí, že jde o nejlepší korejský seriál všech dob. A věřím, že až tenhle seriál objeví české publikum, najdou se tu hodně emoční komentáře. Jestli má seriál nějaké mínusy, tak to pro mě byla telenovelová atmosféra a fakt, že byl scénář občas trochu moc překombinovaný. Nuda v tomhle seriálu naprosto neexistuje. A tím jsem zpátky na poli pozitiv, takže... Tohle pro mě bylo asi jedno z nejtěžších rozhodování ohledně hodnocení.

Před rokem jsem to rozkoukala a pak zahodila, protože mě to vůbec nezaujalo. Jenomže se to teď objevilo na Netflixu a já (z nějakého důvodu mám pocit, že bych měla vše rozkoukané dokoukat) jsem se do toho pustila. Nebylo to tak strašné, jak to na mě působilo po prvních dvou dílech, ale ani žádná hitparáda – i když se mi ze všeho nejvíce líbila ústřední píseň (velmi mi připomínala 1. opening z Durarara). Jistě, Siwon jako vždy dobře koukatelný, umí se správně ksichtit, aby přesvědčil diváka, že daná postava cítí v tu chvíli, co má cítit, že prožívá, co má prožívat. Nicméně ani tak to seriál nezachrání. Hlavní záporačka stála za starou belu, jeho manželka jako osoba samostatná také, jako osoba v páru už byla přijatelná. Seriál je nudný, přehnaný, divně komplikovaný a naivní, ale občas má zajímavou scénu, občas dobrou, občas pobaví. Co se mi líbilo byly prostřihy, kdy si jedna parta objednává jídlo, druhá řeší politiku a střihy jsou udělané tak, že postava, co řeší politiku, zní, jako by komentovala výběr jejich jídla. To musím uznat, že bylo originální a zábavné. Je toho ovšem tak málo, že to za ten strávený čas zase tolik nestojí, pokud nejste totální fanoušek Siwona.

Oproti knižní předloze bohužel slabota. Myšlenky, které jsou v knize zásadní, tedy objasnění problémů, s kterými se ženy v (nejen) korejské patriarchální společnosti potýkají, jsou tu zmíněny jen velmi opatrně a příběh se trochu zbaběle zaměřuje hlavně na nemoc hlavní hrdinky.

My Girl je srdcovka už několik let, byla to jedna jedna z prvních doram (dokonce si pamatuju, že přesně čtvrtá), kterou jsem kdy viděla. Přinesla mi především velkou lásku k Lee Dong Wookovi, který je podle mě jeden z těch méně doceněných korejských herců. Často čtu, že nedosahuje kvalit ostatních - já si to nemyslím. Podle mě je skvělý, zvládá být slaďoušem, zmetkem zralým na pár facek i přeborníkem v udržení poker face a umí zahrát i několik rovin - což dokazuje i v My Girl, kde extrémně baví scény "navíc", tj. scény, které si ostatní postavy jen představují. Vždycky jsou strašně nadsazené a vždycky jsem se u nich smála jako blázen. Škoda, že jich nebylo víc. Takže za mě naprosto chápu, že se do něj hlavní hrdinka zamilovala. A k ději? Scénáristicky velmi slušně zvládnuté dílo. Často se mi u doram stává, že nechápu, proč tohle nebo ono tahle nebo tamta postava udělala. Tady ne. Ze začátku dobře míněný úmysl (byť ano, lhát dědečkovi o identitě jeho vnučky je za všech okolností prostě špatně), kdy se všemu smějeme, protože je to prostě všechno sranda, se zvrtne a jak to tak bývá, jakmile ten vlak rozjedete, zastavuje se už těžko. Strašně se mi líbil proces uvědomování si citů k tomu druhému. Chytrá holka samozřejmě na všechno přišla o něco dřív, natvrdlému chlapovi trvají věci trochu déle, ale bylo to skvěle udělané. I ta časová pauza v závěru, kdy se hlavní hrdinové neviděli, a kterou mají Korejci tak strašně v oblibě, tady dávala smysl. A způsob, jak se hlavní hrdina posléze znovu snaží získat svou milovanou, byl sladký, byť z toho bolelo srdce. Taky se sluší dodat, že tohle je jedna z doram, kde má velký význam sníh, což je zřejmě taky oblíbené korejská záležitost, a kterou jsem si zamilovala i já. Snad jen dva mínusíčky - poslední dvě epizody byl na lehké proplesknutí zmíněný dědeček, který už to pak prostě přeháněl. Nevěřím, že neexistuje prarodič (navíc takový, jakým on byl), který by si po takové době trápení nepřál už za každou cenu vnukovo štěstí. Druhým mínusem je postava v podání Lee Jun Kiho. Je potřeba říct, že to v žádném případě není jeho vina, tohle je prostě scénáristický úlet o velikosti Petrohradu. Zkrátka a dobře největší frajer, který procestoval půlku světa, na každém prstu má deset holek a zbije každého, kdo se mu postaví do cesty - taková postava se nemůže změnit ve fňuknu, která brečí v každé druhé scéně, ani kdyby začala brát drogy :)

Asi to budu mít rozkoukané navěky. Mám ráda oba dva herce, ale nějak jsem nedokázala propadnout kouzlu jejich postav, jejich okolí, jejich práci. Vlastně občas proklikám nějaký ten díl, když mám zrovna náladu, ale absolutně mě to netěší. V tuhle chvíli bych dala 4, ale dokud se na to nepodívám pořádně – a asi to bude chtít kopec promíjivé a romantické nálady – tak to nebudu hodnotit. Za mě je to tuctový, nudný příběh o namyšlené herečce a zaprdlém právníkovi, kterak k sobě cestu našli. Chápu, že pro fanoušky Goblina a jejich pairingu je to určité zadostiučinění. No, nakonec mě to neokouzlilo a prostě zůstávám na 4.

No vida, jak to Korejcům jde také – příjemný seriál ze života, žádné přehnané milostné trojúhelníky, žádné mocenské boje o pozici profesora, žádná šikana. Prostě lidé, co spolu pracují, a tak se spolu snaží vycházet a zachraňovat lidské životy. Do toho je pětice přátel obsazena skvělými herci, takže je na co koukat. Plusem ale mínusem je spousta postav, takže ze začátku může mít divák problém se ve všech zorientovat, je prostě lepší dávat pořádně pozor. Dalším mínusem pro mě byla délka epizod, některé jsou tak dlouhé, až mi přišlo, že to vůbec neutíká, ačkoliv opak je pravdou; děj dokázal dobře skákat. Při sledování je prostě třeba být pozorný. Na druhou stranu se to vyplatí, dostanete každodennost v nemocnici zaměřenou nikoliv na lékařské procedury, ale na život v nemocnici a mimo ní, přestože lze občas velmi těžko uniknout. Dostanete také velmi příjemný humor, nic falešného nebo mimo mísu, ale velmi přirozený humor mezi přáteli či rodinou. Navíc každý díl je zakončený společnou písní, na kterou jsem se vždy těšila. Není to nervy drásající, nepospíchá to, ale občas zaskáče, dokáže rozesmát i rozplakat. Přirozené. S otevřeným koncem jako je život sám.

Jezus, tak u téhle doramky jsem se tak nasmála, zejména když byla po kopě hlavní dvojice. Doktor Han byl neuvěřitelnej a herec Ji Hyun Woo ho ztvárnil dokonale :D Ty jeho ksichty a prostě to všechno. Neskutečný. Oba představitelé hlavních hrdinů neskutečně přehrávali, ale sem se to obr hodilo, takže to nebylo vůbec na škodu :D Zhruba ve druhé polovině se to přehouplo do trošku vážnějšího tónu, ale to mi vůbec nevadilo, i když mi chybělo to jejich špičkování. Seriál jsem si vážně užila a hudba, která jej celou dobu doprovázela, se mi líbila též.

Myslím, že je dráma Born again veľmi podhodnotená a nepochopená. Mňa tento pohľad do dokonalej architektúry ľudských príbehov, ktorú niekedy nazývame osudom celkom upútal. Talentovaný Jang Ki Yong ma presvedčil už v dráme Kill it a v tejto si znova zahral postavu, ktorá je obeťou traumatického správania vlastných rodičov a spoločnosti. Je na to svojim výrazom ako stvorený. "Ja budem tvojím srdcom" mi neprestáva znieť v hlave, podfarbené sugestívnou leit skladbou Kim Yong Jina "A flowers that didn´t bloom".

Vždycky, když mě čeká u japonských doram finální film/speciál, který uzavírá příběh, tak mě jímá hrůza a to hlavně kvůli nevalnému umění Japonců ukončovat příběhy (Všichni, kteří mají zkušenosti s anime mi musí dát za pravdu + u hraných seriálů jim to nejde o nic lépe). Díky bohu, že se držely v zajetích kolejí z původní série a dokončily nevšední příběh rozmazlené Kahoko, tak jak si všichni přáli. V podstatě se jedná zhruba o devadesáti minutovou nástavbu, která fanoušky potěší a ukáže nám manželství Kahoko a Hajimeho z trochu jiné stránky. Určitě povinnost pro ty, kteří viděli původní seriál a myslím, že zklamáni nebudete 8/10.

Celý seriál ma ohromne bavil, po dlhej dobe konečne niečo, čo ma chytilo za srdiečko. Môžem len vrelo odporúčať. Nenáročná, milá oddychovka.

Dorama jako žádná jiná to vám jako veterán asijských seriálů garantuji. Překvapil mě přesvědčivý herecký výkon od Mitsuki Takahaty, která Kahoko zahrála vážně perfektně a brilantně ukazovala roztomilost, rozčílenost, entuziasmus a upřímnost, ta ženská je tak roztomilá, že bych ji osobně odpustil i trojnásobnou vraždu a ještě bych to vzal na sebe. Po shlédnutí můžu Mitsuki Takahatu jako Kahoko zařadit do mé TOP 3 nejlépe zahraných ženských postav, které jsem v japonských a korejských doramách viděl. Dále mě zaujala kondička právě této herečky, která v seriálu naběhala více kilometrů než herec Tomohisa Yamashita v seriálu Operation Love z roku 2007, kde v jednom kuse neustále někam sprintoval, herečka by si mohla zkusit nějaký ten půl maratón. Na konci pátého dílu jsem se přistihnul, že ji fandím víc než českým sportovcům na olympiádě, kdybych měl doma japonskou vlajku a hachimaki, tak bych začal při sledování pořádně fandit, Do toho, Kahoko!! Nenáročný seriál, který hraje na citovou strunu a snaží se poukázat na důležitost rodiny. Trochu mi to připomnělo výbornou korejskou doramu When the Camellia Blooms z roku 2019, která se tomuto seriálu v lecčem podobá. Tato dorama je každopádně největší doják, jaký jsem kdy v životě viděl. Všem tento seriál doporučuji, parádně si oddechnete 10/10

Páni! Tento film ma neomrzel ani po x-krát pozretí. Až na ten typický gýč s mladým policajtom je to strhujúce divadlo. Tri hlavné úlohy boli zahrané neuveriteľným spôsobom. Na japonské pomery... až sa divím. Všetci traja ma skutočne presvedčili, že sú tým, koho hrajú... A Ikuto Tóma? Nech záverečné scény v garáži, keď ho trikrát zrazí auto, môžu prísť niekomu ako poriadne "přes čáru"... tak spôsob akým vstával zo zeme bol tak presvedčivý, že som začala premýšľať, ako asi vníma svoje zranenia človek, čo necíti bolesť a do akej miery by potom ten človek dokázal hýbať telom. Pretože je to práve prach bolesti, čo nám určuje hranicu obmedzenia zranením. Pokiaľ by chýbal, tá hranica by sa neuveriteľne posunula... Ale tieto úvahy nepatria sem :D. Za mňa... plný počet bodov...

Zrelý príbeh s citlivo zobrazenými vzťahmi. Väzby s minulosťou sa odkrývajú postupne, v logickom slede, a preto retrospektívne situácie nevyrušujú, naopak, dopĺňajú atmosféru a vedú k sugestívnemu ukončeniu celej drámy. Výkon mladej verzie protagonistov bol rovnako na úrovni ako ich seniorov. Zaujala ma Lee Bo Young s osobitým, nepreafektovaným stvárnením silnej ženy, ktorá sa nustále vzdáva svojej lásky kvôli záchrane muža, ktorého miluje. Tu sa mi žiada porovnať ju s hlavnou postavou drámy The world of the married, ktorá bola odvysielaná nedávno. Obe protagonistky sú rozvedené matky, ale konanie hrdinky z TWOTM je bezcitné, ubližujúce okoliu, aj keď pochopiteľné. V prípade tejto drámy ide o silu ženy vychádzajúcu z láskavosti a preto mi imponuje oveľa viac. Aj Yoo Ji Tae-mu takéto charaktery pristanú, obľúbila som si ho. Vychutnávala som si každú epizódu, sledovala stopy beznádeje a strateného času, niečo v tom príbehu vo mne silno zarezonovalo, a všetko to bolo zdôraznené výbornou prácou kamery a silným soundtrackom. Pozrieť si ho pre mňa nebol vôbec stratený čas.

Jeden z mála seriálov, pri ktorých som si želala, aby ešte neskončil. Nesledovala som ho preto, aby som sa dozvedela čo sa stane s hlavnými postavami na konci, ale preto, aby som s nimi prežívala tajné radosti a bolesť, ktorou za ne museli zaplatiť. Vrcholné herecké výkony všetkých na pľaci, takže je ťažko vypichnúť iba niektorých. Faktom je, že si realizačný tím dal záležať na výbere tých najlepších a evidentne aj najkrajších hercov, takže sa postaral o pastvu pre oči, nie len pre dušu. O to, aby mohli zažiariť, sa samozrejme zaslúžil celý produkčný tím na základe kvalitnej predlohy. Neprestáva rezonovať ani celé mesiace po zhliadnutí. Dám mu ešte trocha času a potom si ho pozriem znova.

Seriál začína pohľadom na realitu manželského života po tom, čo pominie fáza okúzlenia a prídu na pretras každodenné povinnosti, pokušenia a neodbytné myšlienky na to, čo by bolo, keby som toto vtedy urobil inak, hádky, z ktorých nikto neodchádza ako víťaz, pretože pravda nie je nikdy iba na jednej strane. Zaujímavá metafora na teoretickú príležitosť vybrať si v kľúčovom okamihu znova a inak. Celou drámou sa ako červená niť tiahne skutočnosť, že vždy je to hra s rovnakým výsledkom. Ji Sung je skvelý ako vždy. Verím mu keď je utrápený, zvlhnú mi oči, keď je rozcitlivený, prestávam dýchať, keď hrá neprístupného. Prvok cestovania v čase slúži iba ako pomôcka na vytúžené zmeny, preto nie je dotiahnutý do uveriteľnej podoby. Veľa zbytočných scén, po ktorých divák čaká, že sa niečo stane a ono nič. Koniec je predvídateľný, ale vlastne tak to má byť. Tieto drámy Kórejci natáčajú, aby dali divákovi to, čo v bežnom živote nie je samozrejmé, preto sú také obľúbené (aj u mňa).

Akční nálož podáná v levných kožených bundách zářící všemi barvami duhy je spíše zklamáním a to velkým. Seriál měl snad jen dva silnější díly, které se povedly, ale zbytek zmar, bída a zoufalství. Technologicky vyspělý, krásní a dobře namakání super agenti nejsou ani trochu uvěřitelní, když kupí jedno nesmyslné rozhodnutí za druhým a nechávají si při tom srát na hlavu od každého, kdo jim platí internet, náhradní olej a matice. Herci v čele s Choi Jin-Hyukem neukázali vůbec nic a mě pohled na bídného Choi Jin-Hyuka okamžitě naskočil ubohý výkon Sung Joona ze seriálu High Society, který považuji za to nejhorší hraní co jsem, kdy v nějaké korejské doramě viděl. Bohužel na seriálu je pozitivní snad jen hlavní zlosyn a technická udělátka o které se starají údržbáři Bradley a Susan. Souboje byly ze začátku pěkné, ale pak jako by jim došel dech a akrobatické výkony hlavních protagonistů u mě vyvolávali spíše lehký úsměv 5/10.

Najprv to vyzeralo na fajn psychologický seriál. Japonci sa vedia pohrať s vážnymi témami a toto vyzeralo veľmi nádejne. Prvých 7 epizód bolo vlastne super, bavilo ma to a vyobrazenie domáceho násilia - pozeráme sa tu na rôzne druhy násilia spáchaného na jednej osobe, ani hranie hercov nebolo zlé (len úsmevy hl. herečky ma iritovali). Popravde bolo veľmi zaujímavé hútať nad skutočnými úmyslami hlavných hrdinov a ich postupné odkrývanie.


Posledné 3 epizódy to však pomaly ale isto išlo dolu vodou. Koniec vypálil tak, ako by sa inšpirovali koncami Číňanov. Vlastne celé pozeranie seriálu stratilo tým koncom zmysel (a celá podstata padla). Nebola som si už istá, čo vlastne tvorcovia chceli divákovi odkázať.


Mnohé veci si odporovali, z jednej strany v istú chvíľu bolo evidentné, že dievča má aj iné psychické problémy, no potom akoby nič. Sklamanie nad sklamanie.

Nie je to až také zlé, možno trocha klišé a napriek vážnej téme občas mierne naivné. Mala som pocit, že herci nejdú úplne na sto percent, ale nevadilo mi to.Bolo mi to tak jedno, že som dokonca nedokázala neznášať ani záporné postavy. Skôr som si všímala hlúposti, ako sú smiešne krátke nohavice po členky alebo fakt, že Lee Sun Bin mala v prvej scéne kratšie vlasy ako v nasledujúcich a tak podobne. Iba som sledovala čo sa deje a čakala som na predvídateľný záver. A dočkala som sa.