Hodnocení Hachimitsu to Clover

Problém u žánru „ze života“ je ten, že nesedne každému a že i když se vám jednou líbí, neznamená to, že se vám bude líbit znovu. A bohužel to schytal Med a čtyřlístek. I přes skvostné obsazení, má vysoká očekávání vůbec nebyla naplněna. Bohužel nesedla jsem si s postavami, nejhůře jsem snášela Hagumi, tyhle typy nesnáším, navíc i to jméno! Asi nejhnusnější japonské jméno, co jsem kdy slyšela. Všechno mi to přišlo tak šablonovité, zvraty, které přišly, rozhodnutí, která byla udělána, prostě jsem si říkala: „Ach no, to je přesně žánr džosei, přesně tak, jen tam hoďte další špatné klišé, ať můžu ještě víc brblat a být nespokojená.“ A oni fakt jo! Teď to bude lehce spoilerodiní. Ikuta odešel, aby se našel, Narumino umění bylo ohroženo, Mukai se nakonec do těch kalhotek, tedy Španělska, dostal… Konec spoileru. Jejich senpai tam byl jak deus ex machine a nakonec mi byly nejsympatičtější postavy Murakami Džuna a Kašiwabary Takašiho. Tak moc jsem se těšila a tak moc mě to zklamalo. Ani s jednou postavou jsem nedokázala soucítit, takže to byla nuda. Ach jo, takových skvělých herců a takové zklamání.

Srdeční záležitost dřív než jsem to viděla. Důvod je prostý, tahle dorama u nás odstartovala japonsko-korejskou mánii a nebýt jí, tak asi doteď nevím, o co přicházím. Série u které se člověk pobaví, ale zároveň si i zapřemýšlí. "Vypravěč" Takemoto se může zdát hloupý, ale jeho úvahy o tom, co prožívá a jak to vnímá, svědčí o opaku. Jako protipól jsem vnímala Moritu. Klasický bohém, který má všechno na háku, ale když dojde na lámání chleba, tak ukáže svoji pravou tvář. Dneska jsem Med dokoukala poprvé a určitě ne naposledy. Moc ráda se k němu časem zase vrátím.