Hodnocení Dragon Zakura

Začíná to zajímavě, člověka to dokáže udržet u obrazovky, protože se dobře baví. Nebo se alespoň zabaví. Velké plus seriálu je jednoznačně Abe Hiroši; on sám i jeho postava krutě upřímného, ale velmi lidského právníka. Dalším plusem (alespoň pro mě) byl opening a ending – obě písně se mi líbily. Šprtáme, šprtáme, máme speciální učitele, překonáváme překážky, šprtáme a když už to konečně vypadá, že to bude v pohodě, do cesty se připletou tak debilní „překážky“ (mluvím o posledním díle), že by mi bylo líp, kdyby tam nebyly, protože to vůbec nepřidalo na napětí, ale spíš na tom, že jsem si říkala: „Debilní Japonci, nemůžou dát pokoj alespoň v jednom seriálu? To to musejí zdramatizovat pokaždé a téměř pokaždé stejně a tak průhledně?“. Ale budiž, tak nějak to odpouštím. Co mi  ovšem lezlo na nervy po celou dobu sledování, byla „pro kawaii studenty“ učitelka Ino. Nemůžu si pomoct, ale byla mi strašně nesympatická a otravovala svým sladkým a nezištným moralizováním a ječením. No co, člověk nemůže mít všechno. Sem tam to mělo nudné části, paní ředitelku jsem postupem času trochu posouvala a podobně nezáživné části, ovšem nic drastického, vždycky jen pár sekund. Mělo to dobré momenty, s učitelem angličtiny jsem si taky zablbla, zasmála jsem se, byla jsem i trochu smutná, konec je takový, jaký je, a není důvod proti němu protestovat. Ale jo, taková lepší školní podívaná.

Stejně jako u spousty jiných seriálů ze středoškolského prostředí, i tady se přímo nabízí paralela s provařeným GTO. Narozdíl od něj tady ovšem hlavní hrdina, postavený najednou do role učitele, skutečně učí, nejen napravuje rodinné i jiné vztahy svých studentů. Navíc má docela originální a neokoukané metody, které dokonce v některých případech mají hlavu a patu. Perfektní ukázka typického japonského mixu komedie s dramatem, ve kterém skutečně o něco jde, a jehož hrdinové mají co ztratit.