One Piece je srdeční záležitostí. Buď si ho zamilujete a nebo ne a z tohoto pohledu je trošku urážející mu přisuzovat nějaké prosté bodové hodnocení. Neberte to proto tak vážně.
Rozhodně to ale není seriál bez vady. Pamatuji že, před sedmnácti (nebo kdo ví kolika) lety, když jsem znal jenom Naruta a Bleache, jsem zkusil sledovat i One Piece a po nějakých 15-20 episodách jsem to vzdal. Hlavním důvodem bylo, že na sebe postavy skoro pořád křičeli a nikdo nemluvil normálně. Také to byla trochu přehlídka bizarností, ale k tomu se vrátím později. Zkrátka, do seriálu jsem se zakoukal až později (asi před čtrnácti lety), když mi ho vychvaloval jeden spolužák na vysoké. V té době už bylo více než 500 episod a já jsem mohl velmi dlouho dohánět všechny části příběhu a prožívat jedno dobrodružství za druhým, tak jak je zápletka přinášela. Nevím jak dlouho mi trvalo prokousat se tou porcí obsahu, ale zhruba když se hrdinové dostaly do království Arabastra (episody 92-130) už jsem byl kompletně zaprodán jako fanoušek seriálu... A když jsem se dostal k aktuálně vysílaným dílům (už jich bylo asi 600) rovnou jsem se transformoval do diváka, který kouká na každý díl, tak jak ho vydají, což mi vydrželo velmi dlouho. Jak ale šel čas, bylo přeci jen někdy pohodlnější počkat dokud se nenastřádala třeba dvacítka episod a poté se podívat na více najednou. Až relativně nedávno jsem se zastavil s episodou 1122 (v říjnu 2024), kdy se i vysílání přerušilo, respektive se vysílala editovaná verze staršího děje, a dohnal jsem to až nyní, kdy je bohužel vysílání poprvé úplně přerušeno a na episodu 1156 se čeká čtyři měsíce (teď už jeden měsíc).
Vidíte tedy, že se nedělím jen o dojmy ze seriálu, ale že to má rozsah jako životní fáze. K tomu ještě můžete připočítat, že jsem jako fanoušek občas při čekání na nové díly, nějaký úsek děje zhlédnul i podruhé. A dobrodružství na ostrově Amazon Lily (episody 408-421) spolu s Post-War Arc (490-516) dokonce snad už i čtyřikrát (můj "comfort content"). Tu porci episod prostě divák bez zamilování nemůže absolvovat.
Zmínil jsem, že One Piece působí trochu jako bizarnost, ale to není tak přesné. Spíše bych se na to díval tak, že mnoho postav je do značné míry ztvárněno jako karikatury. Například pokud byl někdo hodně silným a věhlasným pirátem - bude třeba o polovinu vyšší než obyčejný voják. Když je někdo lhář má nos jako Pinocchio a podobně. Ne vždycky to dává všechno smysl, ale občas se v té záplavě postav, u kterých kresba podtrhuje jejich (často stereotypní) charakter, objeví i drobné detaily, které odkazují na mnohem víc než jen nějaký stereotyp. V závěru je to ale jeden z důvodů, proč není divákovo vnoření do příběhu tolik narušováno všemi přemrštěnými a bláznivými scénami, které se dějí - prostě už můžete kdejaké ztřeštěnosti očekávat. Současně je to také důvod, proč se mi zatím vůbec nechce sledovat hranou adaptaci od Netflixu, přestože ji většina lidí chválí. Styl, který vtisknul autor už do mangy, je prostě unikátní a anime ho skvěle adaptuje.
Že se seriál nemá brát vážně, podtrhují i humorné prvky animovaných grotesek, které se (myslím) vyskytovali trochu více na začátku, poté se dlouho vynořovali jen vzácně, ale v současných episodách se trochu vrátili a jsou opět častější. (A možná jsou i trochu nadužívané.) Samo se to vlastně nabízí, když máte gumového natahovacího hrdinu, od kterého se odrážejí projektily.
Jinak je pro mě One Piece pořádnou porcí dramatických okamžiků, které budou nepochybně hlavním důvodem, proč se člověk do seriálu zakouká. Kromě toho se i velká část seriálu nese v dobré náladě a pozitivním duchu, který kolem sebe šíří hlavní hrdina. Přesto přijdou na řadu i traumata a ztráty, ale díky tomu, že je postavy překonávají, je vše důvodem, proč si postavy a nebo příběh více oblíbit a opakovaně zde nacházet dokonce i inspiraci - jak by to mělo v dobrém příběhu být.
Jako každý dlouho běžící seriál, se i One Piece potýká s několika častými nešvary:
- Je tu hromada fillerů různé kvality. Některé jsem přeskočil ale našli se i takové, jako zápletka na základně námořnictva G-8 (episody 196-206), které z mého pohledu měli vcelku dokonalou dávku sentimentu.
- Je tu skoro v každé episodě opening, rekapitulace, ending, preview... no a v některých pasážích příběhu (většinou při soubojích) jsem měl pocit, že ty episody mají nanejvýš 15 minut natahovaného děje.
- Délka příběhu je celkem jasně daná jeho strukturou - hrdinové nějak doplují na nové místo, kde se zapletou do místního konfliktu a nebo se rovnou sami dostanou do střetu s místní mocenskou strukturou a každá z postav - posádky má před sebou novou výzvu či nového soupeře, co musí překonat. Navíc jak příběh plyne, hrdinové k sobě někoho sem tam přiberou a cyklus se natahuje.
- "Powercreep" je tu nevyhnutelný. Skoro každá nová výzva pro hrdiny je udělaná tak, aby působila náročněji než ta předchozí. Naštěstí aspoň sázky se nepředhánějí, ale nízké taky nebývají.
(Znám lidi, co si počkají, až si dá někdo tu práci, že sestříhá zápletku na jednotlivé souboje, aby se vyhnuly nešvarům 2 a 3.)
To jsem snad smetl ze stolu všechny více negativní body a teď ještě přidám navíc pozitiva:
- Zápletka a seriál nevynikají obecně v logice, ale zato v emočním působení na diváka. U mnoha postav (hlavních hrdinů a těch, které jsou důležité pro aktuální dobrodružství) je dost podrobně popsaný jejich životní příběh a jejich motivace, díky čemuž působí každá gradace a každé dílčí vyvrcholení o to poutavěji.
- Co však s logikou souvisí je budování světa. To je sice také trochu ztřeštěné, ale zato se po všech těch episodách svět opravdu podařilo poctivě vykreslit. Hlavně ze začátku je možná část z toho jen vedlejší produkt při vykreslování jednotlivých dobrodružství, ale čím dále jste v ději, tím více souvislostí do sebe šikovně zapadá. Navíc jsou divákovi průběžně servírované i čím dál delší vsuvky, aby byl v obraze ohledně některých postav z minulosti nebo třeba i o globální politické situaci.
- Nejhlavnější hrdina, Monkey D. Luffy, je sice až přehnaně optimistický a naivní (někdo by řekl omezený), ale je to všechno použito tak, abyste se, jako jeho seriáloví společníci, nechali strhnout nadšením a fandili mu.
PS: Potřeboval jsem tedy hodně osvěžovat paměť: https://onepiece.fandom.com/wiki/Episode_Guide
PPS: Znáte tu vtipnou průpovídku: "Proč nemůže Otaku spáchat sebevraždu? Protože musí čekat každý týden na novou episodu svého oblíbeného seriálu." Jo, tak já si vždycky představím, že tím oblíbeným seriálem musí být One Piece.
PPPS: Díky, jestli jste to celé přečetli, snad to pro vás mělo hlavu a patu a já jsem ve svém slohovém cvičení neselhal. Píši to již druhý večer a musím se zastavit nebo to bude ještě delší.