Bože, to bylo drama! Ts, nějaké souboje robotů, ale co ten romantický čtyřúhelník?! To byly nervy! Až jsem to málem nerozdýchala. Netušila jsem, že Macross je zrovna takový… Každopádně na tehdejší dobu slušná animace, hudba skvělá – nemluvě o tom, že tam přece o ni jde, tedy o zpěv, a písničku Wataši no kare wa pairotto delší dobu z hlavy nedostanu. Když se Zentraedi děsili kultury a omdlévali z ní, výtečně jsme se bavila. Bohužel mecha není zrovna můj nejoblíbenější žánr, a tak mě souboje moc nezaujaly, ale občas jsem je přivítala, abych se nemusela dívat, jak Hikaru řeší svůj milostný život. I tak charaktery byly napsané jako zajímavé a uvěřitelné, příběh byl fajn, hudba výtečná, na konci jsem si oddechla, že si vybral zrovna tuhle. Bohužel i tak to na mě jako celek působilo jako něco jen mírně nadprůměrného (a hlavně, jak jsem již zmiňovala, mecha nemusím, takže pokud ho máte rádi, tak si přičtěte dva až tři body). Když se nad tím zamyslím, je to pro mě série plná rozporů, že si ani nejsem jistá, jak ji správně ohodnotit – no zkuste to, když vás polovina seriálu nudí a ta druhá se líbí tolik, až chcete vidět další série. Ale určitě doporučuji ke zhlédnutí.