Hodnocení Yojouhan Shinwa Taikei

Anime má sice velmi povedenou animaci, hrdina i příběh nejedou podle šablony, ale i tak mi to bohužel vůbec nesedlo. Až mi skoro přišlo, že to bylo tak divné, že se to pro mě stalo nekoukatelným. Umění? Vadilo mi, jak hlavní hrdina furt žvatlal a to rychlostí Mach tři. Pokud vás první tři díly nezaujmou, nemá smysl pokračovat dál. Pokud ano, jste doma, nohy nahoru a užijte si.

Zamna 0/10, nepacilo sa mi to anime, ani trocha, nudilo, nezaujalo, nepobavilo.

0/10

Nostalgický ohlídnutí zpět do studentských let podaný rádoby moderně uměleckou formou od padělatelů z Madhousu. Oceňuju, že jak se zdá, autor docela umí psát a seriál ve vyladěnosti detailů funguje celkem obstojně, jenže svojí banálností šikovně zabalenou do tzv. hávu unikátnosti zaujalo ještě míň, než jsem původně čekal. Jelikož ani tentokrát mi ta kadence nepřišla zábavná, tak i "Sbírka povídek z osmimetrový klece" mě jen utvrdila v upřednostňování trefnosti před spíš nahodilou kadencí. V sebelítosti ve stylu co by kdyby se fakt nevyžívám.

Příběh se točí kolem eskapád hlavního hrdiny jehož jméno se vlasně za celou dobu nedozvíme, tak mu budeme říkat Watashi. (jap. Já) Každá epizoda nás provede dvěma roky jeho studentského života, pak nastane restart a další epizoda jede opět od začátku. Jen si Watashi zvolí jiný klub nebo jinou dívku, o kterou bude usilovat. Tvůrci nápady opravdu nešetřili. Z každého příběhu srší nápady a originalita. Nakonec se všechno slije ve skvělý závěr, po němž nastane prozření a člověk si uvědomí, že to všechno dohromady opravdu dává smysl.

Postav tu není zase tolik a každá z nich má své typické vlastnosti, že si je snadno zapamatujete. Ať už je to velký guru Higuchi, jeho úhlavní nepřítel, úchylák a šéf filmového/hereckého klubu Jougasaki-senpai se svou láskou Kaoru nebo ledová královna Akashi-san. Nejlepší postavou je pak samozřejmě Ozu, nejlepší přítel Watashiho a ztělesnění zla, jehož jedinou náplní dne je jak se zdá škodit celému okolí. K Watashiho smůle se s ním zaplete skoro vždycky. Žádnou z těch postav jsem prostě nemohla nemít ráda a díky neustálému opakování, kdy jsem je viděla zase z jiného úhlu pohledu, jsem mohla říct, že je opravdu znám.

Hudba mě moc neoslovila, ale také mě nijak neobtěžovala, takže ji budu těžko hodnotit. Vyzvyhnout bych ale mohla výkon Asanuma Shintara v roli Watashiho, protože z rychlosti s jakou zvládal vnitřní monology, mi upřímně spadla čelist. Tohle se jen tak nevidí. Ani titulky jsem ze začátku nestíhala číst. A takhle zvládl celých 11 epizod. Takže klobouk dolů.

Kresba je svěží, barevná, plná podivných efektů až surrealistická. Prostě velmi netradiční, to samé se týká designu postav, a mě se velmi líbila. Takové se nevidí každý den.

Netradiční, velmi originální anime, které ovšem neodhalí všechny své trumfy hned na začátku, ale schovává si je pěkně až na konec. Mísí se v něm prvky surrealismu a proto se rozhodně nebude líbit všem, ba naopak ho možná mnozí budou zatracovat. Pokud hledáte něco, co má se současnou anime tvorbou společné jen to, že je to anime, tak je tohle jasná volba.