Temnota vstupuje do našeho světa. Zprvu vás vyděsí svou nicotou a neznámým. Na dohled žádní lidé, je to jako v apokalypse. Přesto si začnete zvykat. Objeví se i další lidé a samota již není tak hrozná - za přátele a zítřek, to je motto, které vás žene kupředu. Ale co když zjistíte, že vaše snaha je zcela zcestná? Za co vlastně bojujete. Je jasné, že se zprvu bráníte, ale boj bez cíle nemá smysl. Váš nepřítel vám váš osud nevyjeví a sami se jej nedokážete dobrat. Přesto se zdá, že prvotní instinkt přežít vede i k porážce nepřátel a návratu ke starému životu. Není však ve skutečnosti vše obráceně? Nejsou to nepřátele, kdo bojují na straně zla, ale vy? Přesto si řeknete, že jen tak neumřete. Pokud nedojde k naplnění obav vašich soků, může být vše v pořádku. Jenže oni se s tím nespokojí a pokračují ve svých útocích. Změní proto taktiku a namísto, aby zaútočil přímo na vás, rozhodne se narušit pouto přátelství (rozděl a panuj). Stačí narušit jen jeden článek řetězu a rázem se objeví dominový efekt. Motto, která vás drželo je drceno od samotných základů. Někteří to drží v sobě, jiní pláčou, přesto přátele jsou poštváni proti sobě a jedinou útěchu lze najít v samotné smrti. Zítřek již nemusí být. ve smrti lze dojít věčného klidu a snít o světe plného lásky se svou milovanou osobou.
Jak jsem popsal výše, skupinka bojuje přestože nevědí za co. Jindy se ptám, proč nejsou ty postavy více aktivní ve svém pátrání, ale tady tomu tak není. Snaží se a pátrají, přestože mají jen dílčí úspěchy, tak důvody nepřátelských útoku jsou neznámé. Zkuste bojovat, když se Rudá noc objevuje zcela znenadání, a pak po návratu vést normální život. jste unaveni, vystrašeni a na pátrání tak zůstává pramálo času i chuti. Docela realisticky podané.
Když se mladá dvojice prvně dostala do paralelního světa, tak jsem tu atmosféru neznáma a strachu téměř pociťoval sám na sobě. Město jako takové se podobalo tomu ze Shakugan no Shana (výšková budova obchoďáku, most a později i bariéra jej obklopující).
11 Eyes má celkově docela hutnou (a známou) atmosféru, kterou jsem už jsem okusil v podobně temných anime (Shiki, Mahou Shoujo madoka, Shana...) orámovanou skvělým Op a End. Přesto se zdá, že k oné dokonalosti jemu podobných tomu "něco" chybí, a tím "něco",je více prohloubit pocitové stránky s jednotlivými postavami. Proč mě zcela nevyvedla z míry smrt hocha samotáře a jeho nevlastní matky a jeho milé, proč mi nešlo mrazení po zádech při pohledu na klidnou tvář dívky, když její milý bojoval? Byl jsem překvapen, ale ne udiven, a to je rozdíl. Přestože je žánr tragédie naplněn jen z poloviny, zaručeně to lze považovat za temné a pocit úzkosti nahánějící anime.
Ke konci ještě jedna maličkost: 11. Eyes obsahuje i lehký fanservice objevující se spíše na začátku. Jisté sexuální pnutí bylo přesto i jedním z ústředních témat a mělo přispět k deprivaci, podobně jako u School days (avšak jeho hodnot nedosáhlo). Přesto si sexualita zahraje hlavní roli v poslední třinácté episodě, která se zprvu jeví jako další součást temného příběhu. Jenže opak je pravdou. Jedná se o zcela obrácenou variaci na již viděné, tak aby to zapadalo do růžového světa plného erotického náboje. To jsem se pomněl!
