Hodnocení Maison Ikkoku

Příběh ze života postav sdílející společnou střechu nad hlavou. Sentiment a nostalgie tu pracujou na plný obrátky. A ani se není čemu divit, jelikož inspiraci autorka čerpala z vlastních životních zkušeností v dobách kdy tento příběh zvěčňovala na papír. K tomu se jedná o tu samou čtvrť na předměstí Tokia kde tehdy žila. Většina lokalit skutečně odpovídá realitě jen s u některých změněnými jmény. Tahle skutečnost a to že vytvořila postavy přibližně ve svém věku nejspíš dávájí příběhu i postavám pocit opravdovosti. Celý příběh zahrnuje cca 7let života postav na závěr emotivně vygradovaný až do fantasticky krásnýho konce.

Tohle je v případě Maison Ikkoku kapitola sama pro sebe. Pokud si nadevše považujete charakterizace postav, jejich vývoje, uvěřitelnosti pak s MI chybu neuděláte.

Stručně postavám:

Kyoko Otonashi: na začátku 21-22 letá vdova, zkouší utopit smutek ze smrti svýho manžela v pracovním vytížení jakožto nová správcová rozpadajícího se nájemního domu. Neustále pod vlivem svých emocí, který ji neulehčulou se její ztrátou vyrovnat. Aby toho nebylo dost, je žárlivá, tvrdohlavá a vnětlivá až pod vlivem svých pocitů ztrácí sebekontrolu. Na druhou stranu v hloubi duše ví co v životě chce, jen se nemůže zbavit strachu, že o vše zase přijde. Zkrátka spousty překážek na to pustit si někoho k tělu natož k srdci. Povahou holka do nepohody a díky její nátuře se jeden nikdy nudit nebude... teda bude-li schopen zvládat ty její nálady :p

Yuusaku Godai: ten dozná výraznějšího vývoje. Nerozhodnej marnej adept na vejšku dospěje v člověka s urovnanejma prioritama a plány do budoucna. Tohle všechno hlavně diky Kyoko nejen proto že ona je po celý ty roky jeho hlavní motivací, ale taky právě proto jaká je. To jak se nevzdává i když se nabízí cesta ne tak trnitá už samo hodně říká o charakteru bez ohledu na stále přítomnou naivitu.

Shun Mitaka: charaktery jemu podobný často končí jako povrchní cool borci, ale v případě Mitaky se to má trochu jinak. Ano, pochází z bohatý rodiny, jako tenisový instruktor vydělá bez námahy na svý nadstandardtní životní styl, vypadá dobře je v kondici a ženský ho žerou. Nejspíš ta jeho hráčská povaha ho přiměje usilovat o Kyoko i když se to zdá být uplně marný.

Kozue Nanao: o ní toho není moc co psát, na to její postava dostala moc málo prostoru. Snad jen že je pro Godaie mnohem snažší volbou, jelikož by ho brala hned z fleku.

Ibuki Yagami: v lecčem se podobá Kyoko když byla v jejím věku. Paradoxně postava Ibuki má větší dopad na Kyoko než na Godaie, kterýho tak neuvěřitelně agresivně uhání. Díky ní vyplave na povrch něco víc o Kyoko.

Spolubydlící v Ikkoku: zdají se být otravní a často opravdu jsou, ale nadruhou stranu jejich popichování a povzbuzování v lecčem hlavní postavy přinutí se posunout o kus dál. V tom obzvlášt vyniká babča Godai kterážto několikrát přijede na návštěvu a podělí se nejedu jak sama říká "lekci z reality" nejen svýmu vnukovi.

Skvělá a co víc, vždycky úžasně vystihuje nebo navozuje tu pravou atmosféru dění. To samý platí i o znělkách z nichž ta první úvodní Kanashimi yo konnichiwa vystihuje podstatu seriálu a text výstižně vyjadřuje pocity postavy Kyoko. Skladba Akatsuki ni kane wa naru zas doprovází ty nejemotivnější scény a skoro až neuvěřitelně je umocňuje.

Původní dabing excelentní. To co předvedla Sumi Shimamoto v roli Kyoko jen prohlubuje a posouvá její charakter až jsem žasnul.

Plní zde stejně důležitou roli jako hudba. Technicky samozřejmě zastaralá, ale u příběhu jako tento není technické stránka až tak důležitá. Pro mě je dostačující i dnes po vic jak čtvrtstoletí vzniku série. To co se v Maison Ikkoku počítá a bez čeho se nelze obejít jest jak se animátorům povedlo ztvárnit neverbální vyjadřování postav. To hlavně proto, že tenhle aspekt interakce postav je mnohem víc vypovídající o jejich vztahu než jejich slova. Nejvíc je to znát na vztahu Yuusaku-Kyoko-Mitaka. Mitaka s Kyoko komunikuje skrze vypiplaný fráze zatímco ona a Yuusaku úplne odlišně tj. jejich vzájemná verbální komunikace je spíš plná nedorozumění zatímco neverbální stránka dokonale vystihuje jejich skutečný pocity jeden k druhému. Dokonce takto vyjadřují postupný přechod v pocity vzájemný. Čitelnost emocí bez jediného slova nelze nahradit ničím jiným.

Nejlepší z prací Rumiko Takahashi a její adaptace nejde jinak než doporučit skoro komukoli jemuž není její styl vyloženě proti srsti. Maison Ikkoku je tak inspirativní, že jak věřím dokáže mnoho nabídnout i těm co nejsou fanoušky žánru. Ideály možná působící staromódně, ale význam je stále aktuální. Ti co četli mangu poznají menší rozdíly. Třeba absence v manze otevřenějšího přistupu k sexualitě. Nebo ty zásadnější jako několikero vynechaných scén ke konci příběhu o který TV série diváky ošidí. Plusem pro TV sérii je, že vynechává nebo vylepšuje slabší scény a některý zbytečný postavy z mangy.

Jak už zmínili jiní, o Maison Ikkoku se dá diskutovat opravdu dlouho, ale o tom už raději jinde :)

Jedna z absolutně nejlepších romantických komedií které jsem kdy viděla, mohu prohlásit, že dokonce skutečně nejlepší. Postavy jsou skvělé a mají vzájemně fantastickou chemii. Občas se to trochu vleče na 96 epizod. Je to příběh především o dospívání a hledání místa ve světě. Kresba je obstarožní, ale co bychom od anime z 80. let chtěli. Příběh a postavy to bohatě vynahradí.

Moje nejoblíbenější anime vůbec. Neexistuje lepší! Velmi silným způsobem ovlivnilo můj život, ale není to žádné drama. Jedná se o robukome pro 20+, protože je to tak trochu ze života a člověk se u toho nasměje. Co se mi dál na tom líbí je, že je to opravdu dlouhé anime, takže se nemusíte bát, že to budete mít za den zkouknuté. Postavy jsou tam zcela jedinečné a nádherné prostředí 80. let v japonsku je bezkonkureční. Prostě moderní japonsko bez počítačů a i v takovém prostředí museli vysokoškoláci kdysi žít:-D O příhodách z jednotlivých dílů bych mohl mluvit celé noci, jednoznačně doporučuji shlédnout:o)