Jsem jaksi konsternován. Princess Nine začíná jako typické sportovní anime (což není myšleno špatně, ostatně je to přesně to, co očekávám a chci vidět). Naneštěstí se to v druhé polovině trochu zvrtne a ke konci se přespříliš zabředne do osobních vztahů a pocitů (přičemž jsou zde účelově použity dost laciné triky), což ovlivňuje i jejich hru (a nutno říct, že až moc, což dle mého vypovídá i o špatném týmovém rozpoložení). Vedlejší postavy jsou sympatické (osobně jsem si zamiloval Yuki Azumu a manažerku Nene Mori, ale i zbytek týmu stojí zato). S ústřední dvojicí je to horší. Ryo Hayakawa je příliš sobecká a nevyrovnaná, nato abych si jí mohl oblíbit, a Hiroki Takasugi mi taky moc neseděl, neboť mi připadal jaksi falešný.
Sečteno a podtrženo, je to celkem povedené sportovní anime, kde je baseball velmi příjemně představen. Na druhou stranu až přespříliš zveličuje některé jiné aspekty a problémy (především osobního rázu), což hlavně ke konci působí poněkud rušivě a kazí to celkový dojem. 8/10.