Hodnocení Aku no Hana

Aku no Hana - tohle anime je hodně zvláštní. Jedno se mu rozhodně upřít nedá, velká porce originality. Ať už hudba, styl příběhu, animace a vůbec celkový nápad, ve všem toto anime vybočuje z řady a to se v dnešní době cení. Použití rotoskopie je zde hodně povedené, i přesto mi několik dílů trvalo si zvykat na detailní pozadí a nedotažené obličeje (i když to je jasný záměr autorů). Většina OP je průměrná, ale hudba v anime je výborně zpracovaná a dodává dobrou atmosféru. O zbytku se ale podle mého nedá mluvit tak kladně. Nečetl jsem mangu a nejsem fanouškem Baudelaira takže mi určitě unikly některé okamžiky. Chování postav bylo dosti hysterické a postavy byly jasně labilní, to je v pořádku a ozvláštní to příběh, jenže se v tomto anime nevyskytují žádné normálně se chovájící postavy. Díky tomu vše tak trošku vyšumí. Celkové podání příběhu je velmi pomalé, nudné a když dojde k nějakému zvratu je podán chaoticky až nelogicky. Navíc 2 závěrečné díly jsou naprostým zklamáním. Jeden nás navnadí, že se konečně dozvíme podstatné informace "doplňující skládačku", aby nás pak odkázal na další díl, který je pouhým sestřihem předchozího děje a upoutávkou na (asi) další řadu. Tohle anime mělo tak velký potenciál, jaký jsem už dlouho neviděl a autoři ho doslova a do písmene zařízli.

Rotoskopická animace se k psychologickému žánru dobře hodí a docela povedené jsou i Op a Ed to je asi tak všechno co se v tomto díle podařilo... Samotný příběh je nuda, nuda, nuda a psychika postav je plná sra.ek a nestojí za nic. (děsně rád si vypůjčuji co jsem viděl)

Tohle anime ve vás jistě vzbudí nějaké emoce pokud se na něj vydržíte dívat. Bohužel se obavám že u mně to byla střídavě nuda společně s hlasitým komentováním děje (rozuměj nadávání plus dovolávání se boha aby mne ušetřil všeho zlého ehm...) Závěrečná epizoda přinesla akorát spoiler na další řadu u které si dvakrát rozmyslím jestli na ni budu také koukat. Nakonec ta psychologie postav opravdu není příliš věrohodná a obyčejná retardace a rozmazlenost jde vidět všude kolem i ve skutečném světě netřeba si ji ještě dodatečně pouštět ke sledování ha ha ha...

Príbeh je jedna veľká katastrofa. Zápletka v anime naráža na fakt obyčajnú vec. Anime bez krvi a utrpenia len školské potičky považované za psycho akt naražajúci na Baudelairove Kvety Zla, tak toto nie. A čo je ešte horšie, že príbeh nevie nadchnúť ani troška a záver vám len ukáže to, čo celú dobu by ste už mali vedieť, že Aku no Hana je naozaj "podpadák"...

PS: Po zhliadnutí 9 dielov anime som zmenil hodnotenie príbehu z 2 na 4.

PS2: Po zhliadnutí celého anime musím usúdiť, že príbeh poslednými dielmi maximálne padol na samotné dno blatistého močiaru...Hrúza a des...1 bod.

Najviac sa mi nepáčili dievčenské hl. postavy hrúza ako keby mali za sebou oslavu 50. narodenín... Postavy hodnotím podpriemerne, pretože ufňukaný Kasuga je oveľa oveľa horší ako Yukiteru z Mirai Nikki, ktorý vás vytáčal snáď celé anime...Nakamura je divné dievča, tvrdohlavé, ktoré si nedá nič povedať a jej správanie sa podobá na strom. Ktorý stále stojí na jednom mieste a je mu jedno koľko ľudí okolo neho prejde...proste jej postava sa absolútne nevyvíja smerom dopredu a anime stojí pekne na jednom základe z ktorého sa nepustí, avšak tento základ je jedna veľká chyba, ktorá nikdy nemala byť založená..(teraz nemyslím mangu, ale čisto anime). Saeki je múdre dievča, ktoré si chce nájsť chlapca a keď sa zamiluje a zistí, že jej objekt je úchyl...nespraví s tým nič, zavrie sa do trápnych psychyckých stavov ako keby jej rodinu vyvraždil jack rozparovač a nie ako keby zistila, že chlapca, ktorého miluje 2 týždne je úchyl...ubohé.

Openingy maximálne oničom, do melódie openingových pesničiek sa každým dielom snažia napchať moe faktor ale DO pre BOŽE, však toto má byť psycho anime! Vidno, že sa na to štúdio maximálne vybodlo a celé dielo veľmi odfláklo. Aj keď to vôbec nechápem pretože štúdio Zexcs je jedno z najúspešnejších v Japonsku a dokáže sa zaradiť k elite ako napr. Kyoto Animation. OST, nejak nevýrazné, možno tak psycho hudba ale aj tú zasadili na miesta kam sa vôbec nehodí, ale vôbec nehodí. Za to dabing je celkom prijateľný ale keď vidím tu katastrofálnu rotoskopickú kresbu proste mi to nejde do uší a do očí už vôbec nie.

Autor sa tak realisticky snažil vykresliť postavy(rotoskopia) až to pokazil a kazí to celkový dojem z anime. Postavy nezapadajú do prostredia...Kresba je nevyvážená a nedokáže sa prekryť, tým pádom má divák z kresby celkom zlý pocit. Mne to prišlo ako pohyblivé skice z amerických druhoradých animovaných rozprávok pre tínedžerov. Ako som rád, že sa kus zmenil stereotyp kresby postáv, predsa každé anime je na štýl štíhla postava a roztomilé očká, tu je to zmenené. Avšak pôsobí to fakt nepekne. Postavy sa hýbu zo strany na stranu, je to taký ten neprirodzený pohyb...postavy sa javia ako zombie. Prostredie má oproti postavám dokonalú kresbu. Pôsobí to ako keby ste k sebe dali slona a mravca. Celkovo u kresby som asi ten typ, ktorého stereotypy nikdy neomrzia a radšej na nové veci zanevre...Pretože potom to dopadne takto...

Veľmi ma pobavila zanimovaná hrúbka knihy Květy Zla, v skutočnosti má cez 50 strán, v anime vyzerá ako 400 stranový Bestseller. Ale k veci. Som milovník Baudelaira, jeho diela ma nadchli a ukázali mi cestu, ktorou sa mám v živote vydať. Jeho diela vo mne zanechali dieru, pretože som si uvedomil koľko má svet chýb a ako dokonale sa dajú dostať na papier. Začal som písať a baví ma to. Považujem ho za osobu, ktorú uznávam zo všetkých najviac. Niekto ma svoj herecký idol alebo športový a ja mám ako idola práve jeho. To, že ho mali zasadiť do anime som bral pozitívne bol som zvedavý ako to spravia. Nakoniec hneď po prvom diely som bol ako obarený. No povedal som si, uvidím. Možno nás prekvapia príbehom a zápletkou, pretože z Baudelairovej poézie sa dá čerpať veľa skvelých temných námetov. Prišiel 2, 3, 9, 13 diel. No dovidenia, toto s Kvetmi Zla nemá nič spoločné. To by nebolo až také zlé ale príbeh stojí za hovno, postavy stoja za hovno, kresba síce originálna ale tiež stojí za hovno...OST to jediné ťahali celých 13 dielov.

PS(ZHRNUTIE): Toto anime je ÚRÁŽKA Charlesa Baudelaira! A aby som nezabudol uráža to aj mangu, z ktorej som videl pár stránok a je to neporovnateľné s anime....Najradšej by som povedal, že to s mangou nemá nič spoločné ale realita je iná, takže Aku no Hana je podľa mňa jedno z najhorších kúskov anime histórie...

Je zlé byť iným, nepochopeným? Odlišovať sa od ostatných a myslieť si, že ste niečo viac je prinajmenšom dosť opovážlivé... Aku na Hana ponúka pohľad do života stredoškolákov, nahliada do ich života a predovšetkým do ich psychiky. A keďže sa tu v hlavnej roli predstavia zrovna postavy, ktoré iné sú, rečnícka otázka v úvode mi prišla ako príznačný začiatok. Každý je svojim spôsobom iný, lenže tá tenká hranica medzi šialenstvom a svojskosťou je dosť tenká. Anime nás zoznámi s 2 podivnými postavami, Kasugom a Nakamurou. Obidvaja sú "iní", obidvaja sú "úchyli", aspoň tak sa toto duo začalo nazývať. Aj keď sú jednoducho len nevyrovnaný a znechutený terajším životom, majú o sebe vysokú mienku, pričom ostatných označujú za menejcenných. Pod tvrdou vodcovskou rukou Nakamury sa slaboch Kasuga začne formovať podľa jej predstáv a jej zvrátená stránka vychádza napovrch. Ich vyčíňanie dosiahne pomerne vysokého levelu a vy počas celého deja sledujete, ako sa ich psychika prejavuje, formuje a mení. Je to skutočne osobité anime, ktoré má však veľmi realistický priebeh. Pozorovanie zmien a ľudských prejavov je v tomto prípade veľmi objektívne, avšak veľkou prekážkou vám môže byť práve pokrivenosť/šialenosť charakterov, ktorými budete udivení až znechutení. Pretože byť iným síce nie je nič zlé, ale byť zrelým na psychiatriu je zas trochu iná vec. Úprimne mi išla veľká časť dielov na nervy vďaka ufňukanému Kasugovi a doslova chorému správaniu Nakamury, ale začiatok seriálu a záver od cca. 8. epizódy bol zaujímavým a pozerateľným. Epizódy medzitým ma mučili a mala som silné nutkanie toto anime dropnúť alebo aspoň prefackať Kasugu a Nakamuru pomaly usmrtiť nejakou zákernou, pomalou a neznesiteľnou metódou. Ten vývoj ich charakterov a stupeň odkrytia ich skutočných "já", ktoré sa dostali spoza obraných stien napovrch však bol veľmi dobrým krokom a dôvodom, prečo som to vôbec dopozerala do konca. Musím uznať, že to je istým spôsobom skvost, pretože je to jedno z najreálnejších a možno aj najextrémnejších rozoberaní psychiky, ktoré som doteraz v anime videla. Tomuto faktu tiež významne pomáhal vizuál, ktorý ten pocit reálnosti umocňoval. Jednalo sa o rotoskopickú animáciu, nesmierne hodiacu sa k tomuto kúsku, ktorá skutočne tento seriál pozdvihla. Hudobný doprovod, ktorý k tomuto kúsku sedel taktiež, pridával na hodnote seriálu a nie bezvýznamne. Moje očakávanie akurát nenaplnil opening a sčasti ani ending, ktorý som nedokázala, resp. nevydržala, počúvať. Na záver ešte spomeniem, že je to jedno z tých anime, ktoré majú pomalé tempo deja, čo v poslednej dobe vyslovene vyhľadávam. Spracovanie ako také sa mi preto páčilo, len by to chcelo trošku viac unormálniť hormóny postáv, pričom nenarážam iba na hl. dvojicu podivínov, ale aj na Saeki a jej nepochopiteľné, snové/rozprávkové správanie. Nebudem sa tváriť, že toto anime nemalo chybu, keď som už vyššie zmienila, že tá akoby centrálna časť dielov mi vyslovene vadila. Ale ako celok to nebudem hodnotiť zle. Malo to svoju nezameniteľnú atmosféru a zmyselnosť, vďaka ktorej si to anime vážim a oceňujem. Prierez zakončenia seriálu, ktorý použili bol trochu divoký a mal navnadiť na možnú 2. sériu, ale ťažko povedať, či sa jej niekedy svet dočká. Bol to netradičný spôsob ukončenia, ale nepochybne sa k rázu tohto anime hodil. Za mňa 6,5/10, s tendenciou inklinovať skôr k bodu 7.

To je snad zcela první anime, které není idealizované a zkreslené od skutečného života. Mezi námi žijí jedinci, kteří někteří z nás považují za podivíny, ale ve skutečnosti je spíše tomu tak, že mají vlastní svět, kde se cítí lépe než v tom našem. Nelze plně žít v obou světech, pouze v jednom. Jenže bohužel občas je nutno svou mysl přesunout i do toho světa, který tolik nenávidí. Ale uvědomění, že takových lidí je vícero, může ten hrozný svět trochu zpříjemnit.
Už při sledování dvou prvních episod se mi jevilo, jako by čas ubíhal jinak, zpomaleně. Během tak krátkého času dokázal člověk pochopit téměř celou osobu našeho hrdiny, ale zároveň vyvstal velký otazník, a to v osobě dívky Nakamury. Pro společnost je to ta tichá a divná holka, ale…

Jedinečnost Květů zla spočívá zejména v zobrazování naprosto obyčejných věcí. Kolik lidí se jen tak zastaví a sleduje jeden neurčitý bod v prostoru? Kolik z nás přemýšlí téměř nad filozofickými otázkami? Kdy jste třeba několik dlouhých minut sledovali plouživou chůzi postav, které nepromluví a nevěnují ani jinou pozornost svému okolí než tomu, že posouvají jednu nohu před druhou? Aku no Hana nevyniká nejenom příběhovým zpracováním, za zmínku zaručeně stojí také animační ztvárnění. V tomto anime spatřuje hodně detailů jako v podobě prasklin v betonu, odpadků nebo rzi na zábradlí. Také animační zpracování postav je hodně naturalistické. Pohyby jsou tak "asijské", žádný z lidí není stejný, jsou tu lidí nejen hezcí, ale též oškliví nebo tlustí, prostě je to jak v reálu. Každý jednotlivec má svůj specifický výraz tváře i chůzi. Když se člověk podívá prvně na Nakumuru, působí trochu odstrašujícím dojmem, ale při její prvním úsměvu (přestože byl ďábelský) si člověk musí říct, že na té holce musí něco být i krásného….
….beru zpět to, co jsem napsal v předchozím odstavci - ta holka není ani v jedné věci normální. Není to žádná zakřiknutá tsundere, ale je to čistokrevný uchyl neberoucí žádné sociální zábrany. Člověk si pak říká, proč se nechává Takao tak vydírat, a hlavně proč nespálí či jinak se nezbaví důkazu doličného. Pak by se mohl jen a jen zaměřit na Saeki a ne neustále přemýšlet nad kravinami, co si vymejšlí ta bláznivka! Situace, do kterých ho dostává, jsou pro nezúčastněného možná i k smíchu, ale věřte, že v tu chvíli mu dvakrát do zpěvu určitě není. Ono vůbec, když se Nakamura k němu obrací s tím svým vážným pohledem, jde člověku husina po těle. Jsou to jen malé chvilky u jinak usměvavé verze Nakamury, ale ty jasně prokazují jak je vážně úchylná. Nebo možná ani ne úchylná (protože ji nevidíme čuchat ke spodnímu prádlu či něco podobné), ale spíše má narušené sociální cítění, avšak dokáže to bravurně schovávat za tu svou usměvavou tvář. Kdyby byla normální, musela by někdy jasně odpověď na Takaovy otázky ("Proč to děláš?","Nežárlíš?" apod.).
Psycholog by možná řekl, že ty její šílené výlevy jsou ventilem, kterým pouze uvolňuje napětí. Nejlepším příkladem takového „uvolnění“ byla noční vloupačka do školní budovy a řádění ve třídě. Celá ta scéna byla tak uvolňující a měla sexuální náboj. V onu chvíli přemýšlet o následcích jednoduše nešlo, proto jsem tehdy musel přerušit sledování, abych vstřebal celou tu podivnou atmosféru Květů zla. Každý z nás potají doufá, že se mu jeho (úchylné) sny vyplní. Aku no Hana vás možná vůbec nebude inspirovat, jako jiná anime, je to totiž naprosto něco nevídaného a doporučuji každému obdobný výlet do vlastní duše.

Pamatujete na onen svět v Clannadu, který se občas objevoval a jehož význam nikdo do té doby neznal? Vybavujete si ten pocit jisté zmatenosti a jistého okouzlení? Tak to jsou ty pocity, jež poznamenávají i Aku no Hana. Svět je možná jednoduchý, ale v hlavě člověka se dokáže i to nejednoduší změnit v chaos. Takový svět je pak vnímán zcela jiným pohledem. Takový náhled mají zamilovaní i šílenci. Kasuga je rozpolcený mezi oběma světy. Chce být normální a zároveň vyjímečný, chce být milován a zároveň nenáviděn, nechce žít prázdný život a zároveň je zcela prázdný. Jsou to naprosto "normální" pocity, ale stejně jako Kasuga, to dusíme v sobě i my a snažíme se nevybočovat z řady. Většina z nás žije ze dne na den, snažíme si stavět kolem sebe hradby a žit v jiném světě, kde se cítíme dobře. Knihy jsou jedním z takových prostředků. Nabízejí komplexní svět, kde je čtenář pouhým divákem, ale je mu umožněno zažívat vcelku intimní zážitky prostřednictvím literárních postav v příběhu. Jsme spokojeni, když jsme v tomto světe. Zažíváme dobrodružství i trápení, ale tyto starosti nejsou naše! Jsme v naprosté izolaci, kterou tolik vyhledáváme. Když tak spočíváme v této izolaci, uvědomíme si, že nejsme přesto naplněni, něco nám chybí. Kasuga si tyto emoce uvědomí, uvědomí si své pravé já a rozhodne se to změnit. Nejde ani o to zda-li je to láska, změna životních priorit nebo jen náboženské osvícení. Jde o tu samotnou změnu, ten tvůrčí proces, který člověk hledá celý život, jde o to zanechat ne ve světe, ale v sobě stopy své existence. Co je komu do světa, zda-li mě bude vnímat. Jde o to abych byl spokojen jen já sám se sebou. Nalezením svého Já začíná cesta. S nalezeným vlastního Já se člověk cítí plný odhodlání a téměř nic se nejeví nemožné. Dokonce se rozhodne najít si člověka, který s ním bude onu cestu prožívat a dělit se s ním o své pocity. Nová cesta nás čeká v pokračování Aku no Hana... (ale kdy?).

Tohle anime ve mě probudilo opravdu hluboké cítění a myšlenky (viz ten elaborát výše ;-). Tyhle vnitřní pochody většině nesedí, protože si je ani nechce přiznat. A právě jen kvůli těmto jedinečným emocím a pocitům tomu nelze udělit jinou známku, než tu nejvyšší.

Aku no hana je dle mě jen pro úzkou skupinu lidí, kterým se líbí anime, jež se v něčem odlišují. Rotoskopická animace byla dobrá volba, neboť se k tomuto žánru dokonale hodí, a hudební doprovod je kapitola sama pro sebe. Avšak největší silou tohoto anime jsou emoce. Syrové a naprosto brutální. Je vskutku smutné, že toto mistrovské dílo dokáže ocenit jen hrstka lidí.

„Mluv o něčem čemu nerozumíš tak, aby nikdo nepoznal, že tomu nerozumíš!” Už asi před pul rokem sem přestal sledovat nově vycházející anime. Po skouknutí prvního dílu mě nic příliš nezaujalo natolik, aby mě to nutilo na to čekat další týden. Nic, dle mého, nemělo dost silní originální příběh, který sem od toho očekával. Nakonec to došlo daleko tak, že sem začal hodnotit poslední dobou anime jen podle obrázků. Nic rozkoukáno, jako by svět anime nemohl přinést něco nového. 3 měsíce sem na animedreaming nechával zasebou i aku no hana. Ale předevčírem mi to nedalo, obrázek byl od všech tak jíný, že sem se na to musel podívat. První dojem: „Nějak propracované pozadí” a poté pohled na samotné postavy. To není jen samotné kreslení, to je retoskopie:D Překreslení hraného snímku ve stručnosti. Příběh hlavní postavy, jež každý den trávý jako ten předešlý. Nic nového se neděje a hledá, čím se odlišuje od ostatních. „Jedna věc, jedna věc! Liším se od nich, leším! Oni nejsou jako já, nerozumí tomu! V tomto městě není nikdo, kdo by to pochopil!” Něco podobného sem dlouho hledal. Anime kde vše vyřeší supersíla, někdo mi pomuže a vylížu se z toho, vše bude super a podle mého, následky žádné nebudou, to je tu pořád. S tím si lidé už i anime spojují, kdy pokud se objeví anime, které řeší lidské problémi, tak je rovnou odsouzeno jako odpad. „Príbeh je jedna veľká katastrofa.” -_-

Každý sme jiný, né každému sedne co jinému ano. Hodnocení, všechna, sou jen subjektivní. Objektivní sou jen popisky. Kdo se řídí vyhledáváním anime podle toho, jaké má hodnocení, no, ... Vždy všechny  keci nechávám za sebou, podívám se na popisek anime, o čem to tak je a jestli mi sedne. Ale tady sem selhal, nedalo mi to, a na „něčí” názor sem se podíval a přečet. Cítil sem takovou touhu s tím něco udělat, ač vím, že to nic nezmění.

Dle mého názoru je to anime na které stojí za to se podívat. Už jen pro to, co je to ta retoskopie:) Příběh nezklame, (jak koho no,) zajímavý pohled na problém individualismu. 2 cesty, ani jednou nemůžu jít a 3-tí není. Op mě nic moc nenatchl, ale ending... V poslední době co sem viděl jedna z nejlepších tematicky pasujících písní k tomuhle anime:D Výborně pasuje a dává tomu tu sílu ve mě vzbudit pocit a touhu čekat další týden na další díl.

Dám 10, jen abych co nejvíce zas zvýšil celkové hodnocení. Osobní hodnocení by ale i tak tomu nebylo daleko. Ale nepovažuju to zase za tak uber super anime, že budu říkat,: „Kdo to neviděl je naprostý *****!”, či tak. Je mnoho dobrých anime a o to rád sem, když mezi tou, nyní spoustou mě nic neříkajících, najdu něco zajímavého.)