Temné a tajemné! Dvě slova, jež nejlépe zřejmě vystihují Another, které tak trochu připomíná filmovou sérii Nezvratný osud. Aura jistého tajemství pokrývá celé město, zvláště pak třetí ročník. Každý snad ten příběh slyšel, ale nikdo o tom raději nehovoří. Zprvu se to jeví jako pouhá báchorka. Na části o "prvním roce" by krom jisté hororové atmosféry nebylo nic podivné, skoro jako městská legenda, ale otázka spíše spočívá jaké je pokračováni tohoto příběhu.
Teprve zde začíná to pravé tajemno, při kterém skoro tuhne krev v žilách. Pátráním po jistých otázkách se může odhalit tajemství, které mělo raději zůstat pohřbeno. Už pouhé poodkrytí tohoto hávu může mít za následek zaplacení ceny nejvyšší. Zprvu k tomu člověk přistupuje s jistou nedůvěrou a spíše jen náhodou zjistí, co neměl. A to něco v něm probudí zvědavost. Pouhé jedno zakousnuti do toho to pomyslného jablka poznání spustí řetězec téměř náhodných událostí, který pak již nelze zastavit pokud není vše odehráno do samotného konce.
První smrtí se to spustí. V tuto chvíli se začne příběh větvit a opětovně splétat zpět ve víru neuvěřitelných a téměř mysteriózních událostí. Každé úmrtí je tak autentické, že není snad nikoho, koho by to nevyvedlo z míry. V těch několika sotva postřehnutelných v posledních momentech je možné jasně patrný strach ze smrti. Scéna se na tu chvíli zpomalí a my sledujeme jak si obět najednou uvědomí blízkost své smrti. V očích se ji zračí hrůza z takového poznání a ještě větší bezmoc. osobně jsem byl pokaždé otřesen takovým výjevem. Nejvíce to "zabolelo" v momentech, kdy byl odhalen další kousek skládačky.
Po celou tu dobu, kdy jsou skládány jednotlivé střípky příběhu k sobě, jsem sledoval episodu za episodou. Bylo to téměř jako u Chaos Head. Člověk nedokáže jasně definovat, co je pravda a co je již pouhá představa. Hranice mezi tím je opravdu tenká a může vás skoro přivést do blázince.
Toto šílenství se v závěru pojí se zvrácenou logikou spojenou se smrtí. Tajemný a hrůzy plný smrticí kolotoč se roztočí na plný výkon a strhne všechny sebou včetně vás. Slovo "šine" zaznívá ze všech úst, Všichni zažívají hysterii neznajíc hranic a válcující jednotlivce bezpočtem způsobu smrti - oheň, oběšení, probodnutí, ukřižování, rozdrcení...
Tajemství osoby posledního studenta si vybere pokaždé svou daň. Cena nejvyšší měla být zaplacena i v momentě jeho odhalení, i když pravdou je, že zrovna v této jediné chvíli se to nepodařilo. Jen pár minut a divák měl být pohroužen do bezpočtu protichůdných emocí, ale to se nestalo. Znenadání jsem pasivně sledoval, kdo je náš tajemný živý-mrtvý, a ani brvou jsem nepohnul v momentě jeho smrti. Pouze těchto několik závěrečných chvil je těch nejslabších z celého anime, ale ono zase tolik nevadí a nakonec si člověk řekne, že to za to stálo. A proč vlastně? Protože až do vrcholné chvíle se nedalo nic dělat, než jen sledovat jedno vychladající tělo za druhým. Naturalistické vykreslení smrti oběti citelně zasáhne každého, kdo to jen sleduje. Bezmoc pramenící z primárního strachu ze smrti je to co nás nutí přežít, ale kolikrát též to je příčinou smrti samotné. Někteří se v závěrečných momentech Another odhodlali přežít za každou cenu, jiní strachy zkameněli a zaplatili za to. Jak by jste reagovali vy?
Takto vyvolaná emoce byla jedna z nejsilnějších, kterou jsem kdy v anime poznal. Shiki, Clannad, Guilty Crown, Květy zla... je bezpočet anime, které dokázali různými způsoby silně ovlivnit cítění divákovo. A Another se k nim může hrdě hlásit též.