Akichan.moe
Vyhledávání
Možnosti vyhledávání Vyhledávání
Zapomenuté heslo
Přezdívka smí obsahovat jen čísla, podtržítko, pomlčku a znaky české, slovenské a japonské abecedy (hiragany a katakany).
Přezdívka musí obsahovat alespoň jedno české nebo slovenské písmeno.
Heslo musí být dlouhé minimálně 8 znaků.
Napište „aeiozscr“ bez uvozovek a k prvním čtyřem napište čárku a ke zbývajícím háček.

Hodnocení Divergence Eve

Průměr

5.50

Medián

5.5

Usměrněný průměr

6.27
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
0
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
1
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
2
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
3
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
4
50 %
Udělilo 1 lidí ze 2
5
50 %
Udělilo 1 lidí ze 2
6
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
7
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
8
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
9
0 %
Udělilo 0 lidí ze 2
10
Abyste mohli přidat recenzi, musíte se přihlásit.
6/10
wsg52

Z prvního dílu jsem nebyl příliš moudrý a skoro jsem to už chtěl i vzdát, když začala episoda č. 2. Náhle se můj nezájem obrátil ve zvědavost. Začátek většiny episod tvořil krátký náhled do dějů minulých - od objevení červí díry v roce 2017 umožňující mezihvězdné cesty, k vytvoření přestupní stanice až po setkání s mimozemskými Ghouly.
Signál z Voyageru, jež se v současné době nachází kdesi na periférii Oortova mračna, byl zachycen pozemskými stanicemi. Něco co by nemělo být možné, jen pokud to nelze vysvětlit zásahem zvenčí a tak začíná dobrodružná cesta koketující s myšlenkou paralelních vesmírů a evokující filmy 2001:Vesmírná odyssea a Intestelar a později Vetřelec či Horizont událostí.
Scifi této provenience jsou surová a hrubší. Jejich příběh má jednoduchou linii bez zbytečných vedlejších linek. Díky této jednoduchosti je o to větší překvapení, pokud se zjeví nějaký dějový zvrat či nečekaný závěr, ale pozor v případě DIvergence Eve, o tom však později.

Anime mě krom toho zaujalo i použitím počítačové grafiky. Zavánělo to nostalgii, která mě vrátila do éry Pentia 4. Animace v některých momentech byla nádherná, avšak někdy zub času zanechal své nepřehlédnutelné stopy, které se odráželo zejména na zpomaleném pohybu.
Podobně starými časy zaznívá hudba linoucí se z reproduktorů. Opening - elektrická kytara v rockovém rytmu doprovázená hlasy jako z tlampače - naprosto jsem z toho cítil ohlas kyberpunku. Ending je hudbou z jiného těsta. Ten je letně laděn a hravý jako píseň Barbie girl od skupiny Aqua. Zbytek hudebního repertoáru tvořeného inner-songy stál vcelku také za poslech.

Nyní se od vzpomínek na minulost přenesme zpět k anime.
V některých momentech atmosféra nabývala hororové nádechu podobně jako ve Vetřelci. Bylo to kupříkladu tehdy, kdy ocitá Misaki a spol během jedné tréninkové mise v blízkosti dimenzionální sféry. Přepravnímu plavidlu vypoví službu všechny systémy a posádka se ocitá v chladné zimě napospas neviditelnému a silnému nepříteli. Jedinou šancí byl útěk v mechanickém obleku, ale bylo nejdříve nutno se k němu dostat... V této scéně, se člověk vlastně příliš nebál samotného tvora, ale té představy, kterou vyvolávalo neviditelné nebezpečí.

Pokud zůstaneme u filmových příměrů, příběhová linka se od Intestelaru dostala k Vetřelci a nakonec se dopracovalo k Horizontu událostí. V takovém postupu bych nespatřoval nic zvláštního nebýt momentu, kdy se Misaki konečně dozvídá pravdu nejen o svém otci, událostech z minulosti, utajovaném nepříteli, ale také o sobě samé (respektive co skrývá v sobě). Dokud ve vzduchu vyselo neznámo, jako Dámoklův meč, bylo anime prostoupeno duchem klasických sci-fi filmů. Po odhalení utajených záznamů to šlo do kopru a chytlo to pachuť béčkové kvality.

Do té chvíle jsem se nemusel zvlášť zajímat o samotné postavy, protože valnou část pozornosti poutaly dějové zvraty. Pak jsem si najednou jsem uvědomil, že postavy jsou jaksi neplastické, trochu strohé. Nic k nim nevázalo mou pozornost natož citové pouto. Vnímal jsem je jen jako prostředek interakce.
Vím, že to zní odtažitě až studeně. Misaki projevila během celého anime mnoho emocí, od smíchu, po pláč až hněv, někdy upadla do beznaděje. Spřátelila se se svými společnicemi, které projevovaly také pocity, přesto jejich výkon nedosahoval kvalit, které bych dokázal naplno ocenit.

Postupně jsem se dopracoval až ke konci. Po všem tom jsem následně nemohl uvěřit vlastním očím jak to vlastně skončilo...
Počkat jak to vlastně skončilo?
Nedělám si srandu. Opravdu nevím, co se to tam na tom konci pořádně udalo (i když vlastně potuchy mám)! Závěr naprosto potopil veškeré předchozí snahy do kanálu a ještě to pořádně zamíchal!

Divergence Eve je schopno oslovit nemnohé. Mezi takové lze počítat obdivovatele starších, klasických děl sci-fi, i když s trošku jednoduším až béčkovým podtextem. To podtrhává navíc vcelku kvalitní hudba a grafické zpracování odpovídají své době. Příběh zaujme určitě hlavně na začátku a toto zaujetí je schopno přetrvat pouze do vyvrcholení hlavní zápletky (cca 3/4 anime). Poté se celý příběh zvrátí do něčeho přinejlepším průměrnějšího ražení, ale pravděpodobněji do něčeho co spíše znechutí. (60%)

PS: Teď budeme rýpat trochu v něčem jiném, co už nemusí mít takový vztah k samotnému anime. Když odstoupíme od příběhu a přihlédneme k pozadí technologie mezihvězdného cestování představované dimenzionální sférou (červí díra), musím přiznat, že jsem tak trochu tápal. Červí díra (propojení černé a bílé díry) zaujímá v prostoru podobu sféry (koule), jak bylo dokonale předvedeno ve filmu Interstelar.
V Divergence Eve brány vznikají ve středu gravitačního pole planetárního tělesa (o velikosti cca měsíce Titán). Zde by se naskýtala otázka, zda všechny či jen některé (a které?) planety (měsíce) jsou předurčené se stát spojnicí ve smyslu einsteinových rovnic. Zdá se mi nesmyslné, aby červí díra vznikla v gravitačním poli měsíce Titan (byť ovlivněného přítomností plynného obra), namísto např. u větší planety s intenzivnějším gravitačním zakřivením. Nehovoří tato skutečnost spíše v umělý původ objevené červí díry?
Dále. Stanice Pozorovatelovo hnízdo se nachází cca 10 parseků od Země v souhvězdí Lyra. Podoba zdejší brány je diametrálně rozdílná od té ve Sluneční soustavě. Namísto, aby se vyskytovala ve středu planetárního tělesa a byla jím obklopena, je její jádro odhaleno a samotná planeta rozpadlá na dvě poloviny, jako rozkřáplé vajíčko. sféra (jádro) má podobu koule jejíž vnější slupku obklopují "vznášející se" kusy pevné hmoty (zbytky planety?). Na jednom z nich byla zřízena výzkumná stanice, což vypovídá o celkem snesitelných gravitačních podmínkách, byť s vysokým stupněm EM rušení. Otázka je taková: Proč se planeta rozpadla? Jak vysvětlit vnější slupku sféry?
Možná jde z mé strany o zbytečné vrtání v něčem, co nemá smysl, ale jako scifista, bych nějaké to vysvětlení uvítal. Možná v pokračování…

Přidáno: 21. 2. 2017
+1
5/10
5618NINgen

Možná překvapivě jen mírně fanservisový sci-fi. Děsně nezáživnej scénář, ale poměrně dost působivej soundtrack a pocitově sympatický, nijak zvlášť do hloubky propracovaný postavy. Chvílema až ujetý ala NGE apod. Animace docela líbivá, ne vyloženě špatný CGI, design "mechů" ujde a vskutku povedený znělky.

Přidáno: 17. 7. 2011
+1