První episoda je naprostý chaos. Jen pouhá snaha ji pochopit vám může přinést bolení hlavy. Je to jako vstoupit do hlavy blázna; chápat jeho myšlenkové pochody je téměř nadlidský úkon. Pouze chvilkami se objevil jasnější moment, aby šlo odhadnout, než zcela poznat, co se to před vašim zrakem vlastně odehrává.
To začne člověk již zjišťovat od další episody, ale tak snadné to také nebude. Když se začne něco dít a přitom dávat smysl, uvědomíte si, že zas tolik se tam toho zvláštního vlastně neděje. Příběh se nemá k tomu někam spěchat, což po tak psychidelickým začátku zrovna není to nejlepší jak přesvědčit někoho sedět u obrazovky další minutu natož několik hodin.
V některých momentech je pomalost vítaná jako prostředek prohlubování, vždyť ani v životě není nic tak rychlé, jak by jsme chtěli, tak proč by to u Texhnolyze mělo být výjimkou. To ale nemění nic na tom nevyslovit za celou episodu než jen několik vět a sledovat činy bez jasné interpretace. Záměry i počínání většiny postav je totiž těžko odhadnutelné. Není také snadné je zaškatulkovat dle typů, jako dobrý či zlý.
Chápat to všechno začneme teprve tak v polovině celého anime. Začne se zdát, že vidíme do karet všem hráčům. Před námi se rozestoupí svět podobný Black Lagoon (mafiánské skupiny a gangy, křehká příměří na pokraji války o území a moc) a trýznivý svět budoucnosti (bída, boj o zdroj moci, rozdělena společnost). Jde nicméně jen o zlomek celého příběhu. Svět v Texhnolyze není totiž takový jakým se zprvu zdá, existuje totiž něco jako Horní svět a proroctví tajemné dívky o zkázonosném údělu z rukou jediného muže.
V tento konkrétní moment mě Tehnolyze znenadání zaujalo, přestože to znamenalo to přečkat až někdy nekonečná nudná muka, rozvleklé scény a nekonečné ticho.
Zkáza světa ať už v jakékoliv podobě a smyslu je zvláštní událost. Je to velice osobní prožitek, který může vnímat každý odlišně. Tento uděl se začal naplňovat rozpadem společnosti Lukusse. Z každé ze tří skupin začalo odcházet čím dál více lidí neznámo kam. Zůstalo jen tvrdé jádro tvořené lidmi držících se svých ideálů minulosti.
Když se vám totiž rozpadá svět, nehledíte do budoucnosti, ale do minulosti. Člověk je ale tvor, který se drží darwinovských zákonů - přežije jen ten nejsilnější. Tito lidé minulosti se rozhodnou bojovat proti tomu, co se stalo z jejich přátel (tedy vidět, až do jaké míry se nechali ztexhnolyzovat, mě trochu vyděsilo - naprostý robocop. Plně jsem začal rozumět ideologii Svazu - duše! tělo! pravda! spása! msta).
Ačkoliv vše se jevilo vyvíjet k lepšímu, další vývoj události vrátil vše do zaběhnutých kolejí rozvláčného děje s několika otazníky a udržující si pasivní přístup.
Velkou neznámou je samotná hlavní postava Ichise, jež se na počátku téměř verbálně neprojevoval, a nedával najevo své myšlenky. S blížícím se koncem se z něho stává o něco větší mluvka, ale to příliš na věcí nezmění.
Zkáza z rukou Ichiseho? Vůbec jsem nepostřehl, kdy a jak k tomu mělo dojít. A proč se vůbec hnal za tou holkou Ran? Tahle část byla trochu nedotažena (tedy do takové míry, aby to pochopil i o něco méně vnímavý divák, jako já :)). Obě jsou to nevýrazné postavy, které to přitom vše ženou kupředu. Paradox co? Proto se nelze podivovat nad konečným zpracováním, které rozhodně nezaujme masy.
Texhnolyze je prapodivný zážitek plný rozporů. Prožitek z něj je polovičatý, trpí mnoha neduhy, které to vše kazí. Rozvláčnost a neplnohodnotné dialogy, to jsou hlavní zápory, proč Texhnolyze zapudit. Dokonce ani ten nejasný povznášející pocit tam někde v pozadí, ten který vlastně na podobných animáčích většinou hledám, tam nebyl.
Za dobrý OP, kvalitě anime vcelku odpovídají dobrý OST i animaci dávám 60%.