„KDYŽ NA NÍ TEĎ KOUKÁM, TAK JE JAK OSTATNÍ DĚTI. PROSTĚ VYPADÁ JAKO LIDSKÁ BYTOST. PROČ VYTVOŘILI ROBO-SLUŽKU, KTERÁ SE CHOVÁ JAKO NORMÁLNÍ HOLKA?“ Tento anime seriál je adaptací stejnojmenné vizuální novely, ve které Fujita Hiroyuki žije poklidný středoškolský život se svými přáteli, mezi kterými je i jeho kamarádka z dětství Kamigishi Akari...
Co se mi líbilo: 1) Poklidný příběh. Po pár dílech, kdy se trochu rozjel, jsem uznal, že se mi seriál líbí. Ale na začátku to bylo jiné...
2) Hrdinky. Asi jako nejoblíbenější bych označil Lemmy. Ten její přízvuk mi přišel podezřelý ještě předtím, než jsem zjistil, že je vlastně americko-japonský míšenec. Ale právě to ji dělalo jinou. Jako další bych vybral Multi. Už jen myšlenka humanoidu je opravdu zajímavá, a to nemluvě o jejích emocích...Také Kotone byla zvláštní. Její schopnosti předpovídat ale dokázala vhodně využít a mohla tedy dát najevo, že má zájem o Hiroyukiho kamaráda - Sato Masashiho. A to se myslím povedlo. Obvykle mají děvčata zájem o hlavního hrdinu, ale u ní to bylo jiné.
3) Animace. Byl jsem velmi překvapen, jak se už tehdy dalo krásně animovat. To tedy klobouk dolů!
4) Hudba. Ani opening či ending sice nebyl nikterak výrazný, ale dá se říct, že byl poslouchatelný. Opakem (v dobrém slova smyslu) byla ale hudba na pozadí. Je celá postavena na klasické hudbě, za což palec nahoru. Mě osobně se líbila melodie hraná na housle, dramaticky znějící.
Co jsem nemusel: 1) Rozjezd. První díly mě téměř odradily od sledování. Jsou velice nezáživné a člověk má pocit, že by měl ustat ve sledování a celou sérii ohodnotit tak maximálně jednou hvězdou. Ale kdo vydrží, uvidí, že by udělal chybu, kdyby nevydržel...
2) Bezproblémovost. Celé se to táhne v jakémsi ideálnu, kde problémy takřka nejsou. Tedy, vyjma posledních epizod.
Shrnutí: Tedy, očekával jsem něco více záživného. Toto je spíš bezmyšlenkovitá pohoda, ve které není nutné mít oči i uši připravené, že se stane něco nečekaného. Ten, kdo čeká, se nedočká.