Aldnoah.Zero pokračuje a to v neztenčené míře, kterou započala první série. Do popředí se opět dostává Deucalion a jeho posádka.
Oproti předchozí sérii je patrný posun od chladnější ("nemastné" jak jsem to pojmenoval ve svém hodnocení u jedničky) prezentace postav k takové, ve které je už cítit více lidskosti, uvolněnější atmosféry, ale také více zloby.
Začátek také slibuje lepší postavení žen (jako sexuální idol hodný mužského obdivu) a možná i nějakou romanci, což je jeden z prvků na kterých by nový Aldnoah měl stavět. Všechno toto slibuje lepší a hlubší prožitky, přesto se zcela nejde odepnout od oné "nemastné" stránky prvního Aldnoahu.
Inaho si i při mnoha změnách, kterými prošel, stále zachovává svůj vulkánský přístup. Jeho logická dedukce byla povýšena na vyšší úroveň implantací umělého levého oka a počítačové jednotky do jeho hlavy. To z něj udělalo lepšího bojovníka než dříve a propůjčilo mu to háv tajemného a téměř neporazitelného reka. Nicméně...
Slaina jsem oproti dřívějšku začal vnímat jako více rozhodného a vyzrálejšího, byť s temnější aurou. Jeho nová osobnost přispěla ke změně jak verské iniciativy, tak ve změnu celkové strategie v zabrání Země. Tím se otevřelo okno, které nám dalo možnost více nahlédnout do dění v zákulisí marťanské politiky. Nejednotnost 37 lordů znamenalo pro UE výhodu. Při boji proti jednotlivým šlechticům bylo snadnější vymyslet taktiku jak je porazit. Ale s příchodem Slaina a jeho sjednocení lordů pod jednotnou zástavu, veškeré snahy o dobytí Země zpět začaly dávat za své.
V tomto čase se na scénu vrací pravá princezna, kterou do té doby hrála její nevlastní sestra Lemrina, dívka upnutá na kolečkové křeslo a postrádající vše co měla její všemi oblíbená sestřička. Bylo trochu rozmrzelé sledovat její patetické snahy o získání Slainova srdce, které náleželo její sestře, Seylii.
Jak se říká, ženská nedůvěra je mrcha, byla to ona, která Slainovi připravila menší změnu v jeho plánech. Slainovo odhodlání vystavět nové království a stejně tak jeho láska k princezně bylo podstoupeno zkouškou ohněm.
Ve stejný moment, kdy Seylie nabrala vědomí a zjistila pravdu o válce trvající bezmála dva roky, na měsíční základnu zahájila zemská federace útok. Příběh začal dosahovat svého vrcholu, a v tomto momentu už se začalo zdát, že Aldnoah Zero již lepších kvalit zřejmě nemůže dosáhnout.
Ze slibu na změnu a lepší zážitky zůstalo jen u slova politika - žádné hlubší prohloubení děje, ani velké vyzuzlení nebo dramatické zakončení.
Přesto se ale něco objevilo, a to když nová verská císařovna (Seylie) přišla s prohlášením o pojmutí jedno z lordů za manžela. Pragmatický krok, který vzal mnoha lidem vítr z plachet. Marťanská měsíční pevnost byla uprostřed bojů znenadání opuštěna a záměrně zničena svými staviteli, verské síly se dali na ústup, přesto řada z nich setrvala a rozhodla se bojovat do hořkého konce. Následoval také střet mezi Slainem a Inahem, bohužel ani tento poslední akt zoufalství a hrdinství nedokázal vyvolat kýžené zakončení, při kterém by člověk slzel dojetím. Závěr tak jasně ukázal kvality a neduhy, kterými toto anime trpí.
Aldnoah Zero je technicky zdatně provedené, ale chybí tomu lidský rozměr a hloubka. Nebylo ani plně využito řady potencionálu, kupříkladu Deucalion, což snižuje celkové hodnocení o jeden řád než u první série, tudíž 8 z 10.
PS: Nemohu si zkrátka ještě chviličku „nezaslintat“ si nad Deucalionem, který je nádherný a vymyká se zaběhnuté představě o vesmírné lodí ala Enterprise. Nedisponuje žádnými energetickými zbraněmi či štíty, ale jen tloušťkou svého pancíře a silou projektilových zbrani. Okna můstku tak kryjí zatahovatelné rolety, posádka se musí zapásat při startu a část pohonu tvoří osvědčená raketová technlogie, přestože hlavní energetický zdroj obnáší aldnoahový antigravitační motor. Deucalion nejen, že dokáže létat v atmosféře a mimo ni, navíc je schopen plavby na hladině a také pod ni (podobě jako jaderná ponorka USS Nebraska v knize Vorpalový meč).
