BOYS BE starším obrazem zrovna neláká (o tom však až dál), ale jako u většiny podobných anime platí jedno zlaté přísloví: ne vše, co se třpytí, je zlato.
Nečekal jsem to, ale tohle anime má malý dar v podobě romantického nádechu. Hnedle v první episodě jsem byl takto okouzlen. Nutno však poznamenat, že s tou romancí to bylo jako na kurzovním trhu - ve druhé episodě po něčem takovém nebylo téměř vidu, ale třetí díl to opět napravila, pak ovšem zase nic.
Tento trend změnil až moment, kdy se Čiharu políbila s cizím klukem čehož byl svědkem Kyoči. Ten malý okamžik vyvolal pocit zrady a prázdnoty. Z radostné lásky se rázem stalo (komornější) drama oplývající negativními emocemi. Nebylo proto divu, že dvojice Yetti-Kyoči se rozpadla a on se zahleděl do jiné.
Dal dohromady se spolužačkou, jež usilovala se stát zpěvačkou. I když ten vztah neměl dlouhého trvání, bylo opět cítit ten čas májového poblouznění, který taktéž strhnul Yumi-čan a Makota. Ona taková nevýrazná leč chytrá a on až příliš výrazný a bez špetky rozumu. Nebyla to přímo láska, spíše takové sympatie, ovšem bylo to dostačující na nastartování povadlé atmosféry. Což vydrželo až do samotného konce.
BOYS BE není obvyklé romantické anime jak jej asi většina chápe. Ano, je tam láska, milenecký rozkol a opětovné shledání, přesto jak to vše vyjadřuje, není zcela typické. Lze to popsat jako ranní mlhu. Takové všude přítomné fluidum, jež se lehce vznáší nad celým BOYS BE. Nijak zásadně či dokonce drasticky se neprojevuje, jen dává o sobě vědět náznaky, pohledy, úsměvy a nevyřknutými slovy. Každý ty pocity chápe i beze slov - to je řeč lásky.
Ne každá episoda je tedy zrovna příběhem Romea a Julie.
V tomto kontextu nicméně musím BOYS BE obdivovat, to jak dokázalo během jediné episody vyvolat tak příjemný pocit lásky. Nevím zda-li to bylo tou lehkou hudbou, klišovitostí některých scén či čím, ale zkrátka tohle se opravdu povedlo.
Ve 12. episodě se na jejím začátku objevila scenérie jako z konce světa - Tokio v troskách. I když šlo o alegorii konce, ten minutový záběr byl věru detailní. Známa dvojvěžatá budova položena bokem, tmavé nebe nad kterým zrovna vycházelo slunce. Hezké, což mi připomíná, že ani postarší animaci z času mobilů s anténou a telefonních karet nelze házet do starého smetí, a bylo také při několika příležitostech názorně ukázáno. Šlo zejména o vymodelování žen (co by se chlapa mého ražení také chtělo jiného, že :), kdy bylo možné zahlédnout v letmých okamžicích detaily ženského těla, podolků atd. Ale nezůstávejme jen u dam.
V jedné episodě byly kupříkladu foceny květiny za deštivého počasí. Květy poseté jemnými kapkami, které zářily. Výsledný obrázek byl velice vzletný. Ale nejlépe o kvalitě animace vypovídá až poslední episoda s vyobrazením krajinného rázu Hokaida.
Ještě poznámka ke hudbě. U té je nutno brát zřetel na dobu vzniku anime, takže zrovna žádné šlágry moderní popmusic. Jak tak jsem sledoval vývoj vztahů mezi postavami, nelze aby by neušlo hudební pozadí, které opravdu není nijak výrazné, ale asi dvě melodie z toho se mi fakt zalíbily. Podobně to bylo i s openingem a endingem, na které jsem si rázem zvykl a oblíbil.
Po tomhle všem mám z Boys Be celkem dobrý pocit. i přes své stáří se tohle anime nemusí za nic stydět. Ocení jej zejména jemné romantické duše a nostalgičtí poetové. Za vynikající zážitek dávám 8/10.